8 C 286/2025-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 30 573 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, uzavřené se společností , Anonymizováno, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovaným. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 30. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný však splátky úvěru řádně a včas nehradil. Před postoupením pohledávky žalovaný zaplatil pouze částku 22 255 Kč. Žalobkyně tedy žalovaného vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky v předžalobní upomínce, které byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalovaný však přesto dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila v žalobě souhlas. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne , datum, ve smyslu § 1882 o. z., odeslaným podle podacího lístku téhož dne.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Z přehledu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne , datum, žalovanému částku 20 000 Kč a dne , datum, částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok, a to formou měsíčních splátek ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Úroková sazba podle smlouvy činila 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. RPSN dosahovala 299,98 %. Účastníci ve smlouvě sjednali také právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 250 Kč jakožto náhrady účelně vynaložených nákladů za prodlení žalovaného s úhradou byť jedné splátky. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplatil, na splátkách úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 22 255 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný nezaplatil na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne , datum, předžalobní výzvu k plnění.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru úrok ve výši 0,4026 % denně, tj 146,949 % ročně, a kdy RPSN dosahovala 299,98 % (přičemž podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD byla v době uzavírání smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 8,70 % a RPSN obvykle činila 9,13 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 30. 9. 2024 je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.10. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 22 255 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 17 745 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 19. 3. 2025. Přičemž žalovanému byla v předžalobní upomínce poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů. Žalovaný je tedy v souladu s § 607 o. z. v prodlení ode dne 25. 3. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 224 Kč na 1 529 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 305 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 709,28 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 529 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 573 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovan