8 C 32/2026-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 20. 1. 2026 domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 000 Kč představující náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně odůvodnila návrh tím, že s žalovanou uzavřela elektronicky prostřednictvím klientské zóny dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou částku vrátit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaná porušila svou smluvní povinnost, když se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne , datum, a dále upomínkou ze dne , datum, . Žalovaná ničeho neuhradila, proto žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou z téhož dne k úhradě dlužné částky v celkové výši 79 147,74 Kč. Ani po zaslání předžalobní výzvy žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V čl. V odst. 4.3 smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že peněžní prostředky budou poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců a celková částka spotřebitelského úvěru byla podle čl. 4. 4. smlouvy splatná ke dni , datum, . Podle čl. V odst. 4.5 činila zápůjční úroková sazba 10 % měsíčně a podle čl. V odst. 4.6 smlouvy dosahovala RPSN výše 214 %. Celkem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni 110 000 Kč, z toho 60 000 Kč činí smluvní úrok z poskytnuté jistiny a 50 000 Kč jistina. Z detailu pohybu , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 50 000 Kč. Žalovaná neuhradila splátku jistiny splatnou dne , datum, . Z upomínky ze dne , datum, a z upomínky ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně měla opakovaně vyzývat žalovanou k úhradě dlužné částky. Za každou z upomínek si žalobkyně nárokuje částku 500 Kč podle čl. V odst. 5.4 úvěrové smlouvy, celkem tedy částku 1 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do , datum, , přičemž celková dlužná částka po zesplatnění dluhu činila 79 147,74 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení žalobkyně.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.7. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč a žalovaná se jí naopak zavázala vrátit částku 110 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 10 % měsíčně, respektive 120 % ročně, a RPSN ve výši 214 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v březnu 2025 činila 8,16 % ročně a obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v březnu 2025 činila 8,41 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku na 24,47 % ročně a RPSN 25,23 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 6. 3. 2025 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy se žalovaná na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na dlužnou částku cokoliv uhradila, proto jí byla uložena povinnost vydat žalobkyni částku 50 000 Kč, tj. částku poskytnutou žalobkyní. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši