8 C 473/2025-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 270 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 12 270 Kč. Žalovaná však na dlužnou částku uhradila pouze 3 000 Kč. Žalovaná se s celou zbývající dlužnou částkou dostala dle žalobních tvrzení do prodlení den po splatnosti poslední splátky, žalobkyně však splatnost celé nesplacené částky stanovila až na den , datum, a ode dne následujícího žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky 24 270 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně vyslovila v žalobě souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla tedy soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Převzetí této částky stvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 2 970 Kč, kdy roční úroková sazba podle smlouvy činila 70,89 %. Žalovaná byla dále povinna uhradit poplatek za zpracování úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. RPSN dosahovala 212,77 %, jak bylo zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla tedy podle smlouvy povinna vrátit žalobkyni celkem částku 27 270 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 3 000 Kč, jak soud zjistil z přehledu splátek. Žalobkyně tedy žalované zaslala dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, jak vyplývá ze seznamu odeslaných upomínek, kdy zaslání upomínky bylo ověřeno podle čísla zásilky na stránkách , právnická osoba, .5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 270 Kč, tedy částku odpovídající 181,80 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 70,89 % a RPSN dosahovala 212,77 % (přičemž podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD byla v době uzavírání smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 9,57 % a RPSN obvykle činila 10,04 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 3 000 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Žalovaná byla v předžalobní výzvě poskytnuta dodatečná lhůta k plnění v délce 7 dnů od jejího doručení. Žalovaná se tedy dostala do prodlení dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tj. dnem , datum, . Lhůta k plnění byla ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.10. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 971 Kč na 1 214 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 243 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný, když úspěch žalobkyně činil 49 % a úspěch žalovaného 51 %.