9 C 277/2025-76 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „původní věřitel“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „1. smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr v uvedené výši. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to nejpozději dne , datum, . Dne , datum, byla mezi žalovanou a původním věřitelem dále uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „2. smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr v uvedené výši. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to nejpozději dne , datum, . Ani přes předžalobní výzvu žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel obě pohledávky vymáhané touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne , datum, ve smyslu § 1882 o. z.3. Žalovaná je občankou , Anonymizováno, , tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z 1. smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do , datum, společně se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč a pojistným ve výši 2 709 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli vedle jistiny částku v celkové výši 31 979 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 43 % ročně a RPSN 56,52 %. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 50 000 Kč dne , datum, , a to hotově při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem.6. Ze 2. smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 42 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do , datum, společně se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 35 836 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 215 Kč a pojistným ve výši 2 709 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli vedle jistiny částku v celkové výši 48 260 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 77,40 % ročně a RPSN 117,34 %. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 42 000 Kč dne , datum, , a to hotově při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne , datum, a smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne , datum, se stanovením desetidenní lhůty k úhradě.8. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou sjednané úvěrové smlouvy z hlediska smluvních ujednání jako celku platnými právním jednáními. Z obsahu smluv vyplývá, že původní věřitel žalované u 1. smlouvy poskytl částku 50 000 Kč, a žalovaná se mu naopak zavázala vrátit částku 81 979 Kč, a u 2. smlouvy jí poskytl částku 42 000 Kč, a žalovaná se mu naopak zavázala vrátit částku 90 260 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Původní věřitel u obou smluv zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, u 1. smlouvy úrok 43 % ročně a RPSN 56,52 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila 7,68 % ročně a výše RPSN v , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila 7,99 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku 23,04 % a RPSN 23,97 %. Obdobně tomu bylo i u 2. smlouvy, kde činil úrok 77,40 % ročně a RPSN 117,34 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila 7,96 % ro