6 C 101/2020-36 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 689 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 040 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 649 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Předmětem řízení byla skutečnost, že žalovaný na základě ústní rámcové smlouvy nezaplatil žalovanou částku za dodané zpeletované seno. Mezi účastníky byla ústně uzavřena rámcová smlouva o dílo na služby peletizace zboží, kdy žalovaný za tímto účelem žalobkyni vždy předal seno, které bylo zpeletováno a toto žalovaným následně odebráno. Šlo celkem o dvě fůry sena, kdy žalovanému byly vystaveny faktury, a to na částku 22 040 Kč se splatností 3. 2. 2020 a na částku 20 649 Kč se splatností 6. 2. 2020, které následně neuhradil ani po výzvách ze strany žalobkyně a zástupce žalobkyně. 3. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor, ve kterém uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že by došlo k uzavření smlouvy o peletizaci s tím, že to není žádným způsobem prokazováno. 4. Následně pak bylo soudu sděleno, že mezi účastníky se vede mimosoudní řízení a dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 42 689 Kč, neboť tuto žalovaný uhradil. Usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení částečně zastaveno o jistinu 42 689 Kč s tím, že po právní moci usnesení bude rozhodováno o úhradě zákonného úroku z prodlení a o nákladech řízení, na jejichž zaplacení žalobkyně trvala. 5. Soud následně v přípisu ze dne [datum] vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o nynějším zbytku žaloby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K věci se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 18. 11. 2020 s tím, že mezi účastníky probíhá mimosoudní vyřešení sporu a on za této situace aktuálně nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 6. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 11. 12. 2020 s tím, že žalobkyně podáním ze dne 9. 12. 2020 soudu sdělila, že z nařízeného jednání se omlouvá, dále pak na zaplacení zákonných úroků z prodlení trvá a vyčíslila je na částku 3 091,63 Kč, když byly stanoveny vždy ve výši 10 % ročně z faktur, které nebyly původně zaplaceny a k zaplacení došlo dne 27. 10. 2020. Dále pak žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a i náhrady nákladů řízení. Zaplacení pohledávky ve výši 1 200 Kč pak žalobkyně požadovala i v původní žalobě. 7. Podáním doručeným soudu dne 9. 12. 2020 pak žalovaný sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že toto není nutné konat. Mezi účastníky se nepodařilo uzavřít věc smírnou cestou. 8. Soud za dané situace postupoval podle § 115a o. s. ř. a dne 11. 12. 2020 ve věci veřejně vyhlásil rozsudek. 9. Soud konstatuje, že jak již shora uvedeno, předmětem nynějšího rozhodování soudu bylo pouze zaplacení úroku z prodlení, které žalobkyně upřesnila na kapitalizovanou částku ve výši 3 091,63 Kč. Soud má za to, že žaloba o zaplacení tohoto úroku z prodlení je důvodná. Žalovanému byly původně vystaveny za odebrané zpeletované seno faktury, tyto faktury nezaplatil a ode dne následujícího po jejich splatnosti se tak dostal do prodlení. Toto podle ní trvalo do 27. 10. 2020, kdy zaplacení původně žalované jistiny z jeho strany došlo v celé výši. Postup žalovaného tedy odpovídá tomu, že se ztotožnil s tím, že uvedenou částku žalobkyni skutečně dluží a v průběhu sporu ji zaplatil. Úrok z prodlení přitom vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni vzniku prodlení představovala výše úroku z prodlení 10 % ročně z dlužné částky. Žalobkyně tuto částku kapitalizovala na částku 3 091,63 Kč, ke které soud výhrad nemá. Soud považuje žalobu v této části za důvodnou. 10. Žalobkyně dále pak požadovala i zaplacení částky 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. V tomto směru jde o uplatnění ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jde o vzájemný závazek podnikatelů, kde činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. I v této části žaloby soud proto této vyhověl a souhrnně o ní rozhodl ve výroku pod bodem I. rozsudku a žalovanému uložil zaplatit dlužné částky zde blíže popisované do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 v kombinaci s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná ve zbytku žalované pohledávky, úspěšná pak i byla v žalobě o zaplacení základní jistiny. Podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. byl-li pro chování žalované vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Soud vychází z toho, že návrh podán důvodně byl, žalovaný v průběhu sporu tento nárok z hlediska jistiny zaplatil a žalobkyni je tak povinen zaplatit i náklady řízení. Žalobkyně tyto náklady řízení vyčíslila tak, že požaduje zaplacení soudního poplatku v částce 1 708 Kč a dále pak jde o zaplacení nákladů právního zastoupení, které se počítají podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Úkon právní služby podle § 7 bod 5 činí částku 2 820 Kč, zástupkyně žalobkyně vyúčtovala celkem 3,5 úkonu právní služby, a to přípravu a převzetí, výzvu k plnění a sepis žaloby v plné výši a částečné zpětvzetí žaloby, které účtovala jako ve výši ½ úkonu. Dále pak účtovala celkem 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dohromady tak jde o částku 12 778 Kč. Ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 708 Kč se však žalobkyni ve výroku pod bodem III. rozsudku vrací částka 1 308 Kč, o tuto částku se tedy souhrnné náklady řízení snižují a pak jde dohromady o částku 11 470 Kč. Uvedenou částku je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. Ve výroku pod bodem III. rozsudku bylo ze strany soudu rozhodnuto o poplatkové povinnosti. V souvislosti s podanou žalobou žalobkyně zaplatila částku soudního poplatku 1 708 Kč. Z tohoto se jí podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku s ohledem na to, že žalovaný zaplatil základní jistinu před prvním jednáním ve věci. Zbylá částka kapitalizovaných úroků z prodlení z hlediska poplatkové povinnosti představuje částku 400 Kč, a to podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků. Tato částka tedy žalobkyni vrácena být nemůže. Vrací se jí naopak částka 1 308 Kč, jak ve výroku pod bodem III. rozsudku uvedeno. 13. Z hlediska níže uvedených opravných prostředků soud odkazuje na to, že předmětem nynějšího sporu byla pouze částka nepřevyšující 10 000 Kč, a proto bylo v tomto smyslu rozhodnuto i o případných opravných prostředcích.