1 C 105/2021-35 — Okresní soud v Prachaticích

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 408 Kč s příslušenstvím představující příspěvek nepojištěných osob za provozování čtyř vozidel bez sjednaného pojištění odpovědnosti dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jejichž vlastníkem či provozovatelem byl v předmětném období žalovaný. Žalobkyně při zjišťování údajů o vozidle, povinné osobě a neexistenci pojištění vycházela z ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak, že údaje, které eviduje, porovnala s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy ČR, jež provozuje Centrální registr vozidel. Na tomto základě měla žalobkyně zjistit, že osobní automobily jsou evidovány v registru silničních vozidel jako provozované a jako jejich vlastník či provozovatel je zapsán žalovaný, který neměl sjednáno pojištění o odpovědnosti, a tedy porušil povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila výpisy ze své databáze. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) a b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný nabyl vlastnictví k vozidlu [registrační značka] dne 20. 8. 2019. Toto vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 do 2 500 cm3 provozoval v období od 28. 8. 2019 do 9. 11. 2019 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 3 745 Kč (za 74 dní po 65 Kč). Žalobkyni dále vznikl nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále jen„ vyhláška“, neboť žalobkyně žalovaného nejprve vyzvala k úhradě příspěvku. Z kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný nabyl vlastnictví k vozidlu [registrační značka] dne 12. 11. 2019. Toto vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 do 2 500 cm3 provozoval v období od 27. 11. 2019 do 5. 12. 2019 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 3 745 Kč (za 9 dní po 65 Kč). Žalobkyni dále vznikl nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky, neboť žalobkyně žalovaného nejprve vyzvala k úhradě příspěvku. Z kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný nabyl vlastnictví k vozidlu [registrační značka] dne 4. 1. 2020. Toto vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 do 1 850 cm3 provozoval v období od 9. 1. 2020 do 2. 6. 2020 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 3 745 Kč (za 146 dní po 47 Kč). Žalobkyni dále vznikl nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky, neboť žalobkyně žalovaného nejprve vyzvala k úhradě příspěvku. Žalovaný však na výzvy nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. S ohledem na shora uvedený skutkový stav, kdy žalovaný byl v uvedeném období vlastníkem předmětných vozidel, přičemž zároveň nesplnil svou povinnost uzavřít ve vztahu k nim pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, stíhá jej povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení stanovené povinnosti. Soud proto žalobě, pokud jde o nezaplacení poplatků týkajících se vozidel registračních značek [registrační značka], [registrační značka] a [registrační značka] vyhověl, jelikož nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2 odst. 1 písm. g) a h) vyhlášky, které stanoví denní sazbu pro konkrétní vozidlo příspěvku nepojištěných, a dále z ustanovení § 2a vyhlášky, jež stanoví sazbu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný neměl v uvedeném období sjednané pojištění odpovědnosti, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že měl pojištění sjednáno. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Totéž platí o tvrzení, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Pokud jde o vozidlo [registrační značka], zjistil soud ze sdělení Městského úřadu Prachatice, odboru komunálních služeb a dopravy, ze dne 2. 11. 2021, že na základě aktuálních údajů v Centrálním registru vozidel nebyl žalovaný v rozhodném období (28. 6. 2018 až 12. 10. 2018) vlastníkem tohoto vozidla. Důkazem o tom, že žalovaný je vlastníkem vozidla výše uvedené registrační značky, nemůže být pouze výpis z interní databáze žalobkyně. Žalobkyní předložená a nedatovaná smlouva o prodeji motorového vozidla, ve které žalovaný figuruje jako prodávající, pak není dokladem o tom, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem vozidla, neboť z ní není vůbec možné dovodit, kdy byla uzavřena. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem výše uvedeného vozidla a takto povinným k úhradě příspěvku nepojištěné osoby za provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti, a proto soudu nezbylo než žalobu v této části zamítnout. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť rozdíl jejich úspěchu ve věci je zanedbatelný.