2 C 165/2021-25 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 23. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 8 230 Kč s úrokem z prodlení od 15. 9. 2020. Nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobou uplatnila nárok na zaplacení tohoto příspěvku dle § 4 odst. 1 uvedeného zákona. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení výzvy k jeho zaplacení. Žalobkyně odeslala žalované takovou výzvu 1. 7. 2020 doručenou mu 16. 7. 2020. Zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka], [VIN] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná jako jeho provozovatel neměla od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu 122 dnů, kdy byla porušována povinnost pojištění vozidla a výše denní sazby podle druhu příspěvku. Žalované zaslala výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 14. 9. 2020. Žalovaná na výzvu nereagovala a příspěvek i přes upomínku z 5. 2. 2021 neuhradila. Základ příspěvku činí 7 930 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry. 3. V období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019 žalovaná nebyla v registru silničních vozidel evidována jako vlastník vozidla, [registrační značka], výše uvedeného VIN, jako jeho vlastník/provozovatel byl evidován [jméno] [příjmení], jak vyplývá z informace [stát. instituce], odboru komunálních služeb a dopravy, z níž zároveň vyplývá, že vozidlo má zdvihový objem válců motoru 1997 cm³. Žalobkyně k tomu uvedla, že od předchozího vlastníka na základě výzvy k zaplacení poplatku obdržela kupní smlouvu z 27. 10. 2018, podle níž [jméno] [příjmení] převedl vlastnické právo k vozidlu na žalovanou, která je tak povinna k zaplacení příspěvku. Žalobkyní předloženou kupní smlouvou pak bylo prokázáno, že 27. 10. 2018 byla mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím uzavřena kupní smlouva o koupi předmětného vozidla s tím, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel se zavázala zajistit žalovaná. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by v období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019 byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalobkyně 1. 7. 2020 zaslala žalované výzvu z téhož dne, kterou žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 7 930 Kč za výše uvedené období ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Nebylo prokázáno a žalovaná ani netvrdila, že by příspěvek uhradila. 4. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidla zapsáno v tomto registru s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti vyjma případu, kdy vozidlo bylo odcizeno. Dle odst. 2 téhož ustanovení se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle odst. 3 téhož ustavení se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. 6. Žalovaná se na základě kupní smlouvy z 27. 10. 2018 stala vlastníkem předmětného vozidla, přičemž nebylo možno učinit závěr, že by následně vlastnické právo k tomuto vozidlo pozbyla. Pak tedy bylo na místě uzavřít, že v uplatněném období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019 byla vlastníkem daného vozidla, přičemž nesplnila povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ohledně tohoto vozidla na uplatněné období. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. jí tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti. Povinnost byla porušována 122 dnů, výše denní sazby činí dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 65 Kč s ohledem na to, že zdvihový objem válců motoru předmětného vozidla je 1997 cm3. Celkem tedy výše příspěvku činí 7 930 Kč. 7. Příspěvek se stal splatným na základě výzvy žalobkyně z 1. 7. 2020 k jeho zaplacení, která obsahovala náležitosti stanovené § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. 8. Žalované dále dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. 9. Celkem tedy žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 230 Kč. 10. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí zároveň dle § 1970 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaná již byla v prodlení s úhradou dluhu. 11. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalované neuhrazenou pohledávku ve výši 8 230 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.