2 C 183/2021-31 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 25. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 210 Kč s úrokem z prodlení od 29. 12. 2020. Nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného, bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobou uplatnila nárok na zaplacení tohoto příspěvku dle § 4 odst. 1 uvedeného zákona. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení výzvy k jeho zaplacení. Žalobkyně odeslala žalovanému takovou výzvu 14. 10. 2020 doručenou mu 29. 10. 2020. Zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako jeho provozovatel neměl od 12. 6. 2020 do 25. 6. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu 14 dnů, kdy byla porušována povinnost pojištění vozidla a výše denní sazby podle druhu příspěvku. Žalovanému zaslala výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 28. 12. 2020. Žalovaný na výzvu nereagoval a příspěvek i přes upomínku z 14. 4. 2021 neuhradil. Základ příspěvku činí 910 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný žalobkyni celkovou částku 1 210 Kč neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 15. 9. 2021, č. j. EPR 152125/2021-13, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný je od 10. 12. 2019 v registru silničních vozidel evidován jako vlastník vozidla, [registrační značka], [VIN kód], o zdvihovém objemu 1 997 cm3. Dne 11. 6. 2020 skončilo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu tohoto vozidla dle pojistné smlouvy uzavřené s [právnická osoba] a nové pojištění bylo uzavřeno až od 26. 6. 2020. Nebylo žalovaným tvrzeno ani prokazováno, že by došlo k uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla na období od 12. 6. 2020 do 25. 6. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů z 14. 10. 2020, kterou ho vyzvala k úhradě příspěvku 1 210 Kč za uvedené období ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena 20. 10. 2020. Nebylo prokázáno a žalovaný ani netvrdil, že by příspěvek uhradil. 4. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidla zapsáno v tomto registru s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti vyjma případu, kdy vozidlo bylo odcizeno. Dle odst. 2 téhož ustanovení, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle odst. 3 téhož ustavení se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. 6. Žalovaný byl v období od 12. 6. 2020 do 25. 6. 2020 vlastníkem předmětného vozidla, přičemž nesplnil povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ohledně tohoto vozidla na toto období. Vznikla mu tedy dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti. Povinnost byla porušována 14 dnů, výše denní sazby činí dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 65 Kč s ohledem na to, že zdvihový objem válců motoru předmětného vozidla je 1 997 cm3. Celkem tedy výše příspěvku činí 910 Kč. 7. Příspěvek se stal splatným na základě výzvy žalobkyně z 14. 10. 2020 k jeho zaplacení, která obsahovala náležitosti stanovené § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. 8. Žalovanému dále dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. 9. Celkem tedy žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 210 Kč. 10. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl v prodlení s úhradou dluhu. 11. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 210 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.