2 C 198/2021-12 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 8. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 520 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný 13. 7. 2020 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD a na výzvy žalobkyní pověřených osob se neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Na základě toho mu byla uložena povinnost v souladu s § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, zákona o silniční dopravě a platných smluvních přepravních podmínek a tarifů MHD povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, jízdné činilo 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný tyto částky i přes výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 6. 12. 2021, č. j. 2 C 198/2021-6, nastala fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě, přičemž předložila dostatek listinných důkazů umožňujících rozhodnout ve věci bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný cestoval 13. 7. 2020 dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Byl kontrolován, při kontrole neuhradil jízdné 20 Kč, ani přirážku k jízdnému. Přirážka k jízdnému činila 1 500 Kč. Žalovaný částku 1 520 Kč i přes výzvu žalobkyně neuhradil. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako přepravcem a žalovaným jako cestujícím byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, když dle odst. 2 tohoto ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se jím, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Žalovanému tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, přičemž se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla povinnost krom jízdného ve výši 20 Kč zaplatit i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu mu zároveň ve smyslu § 1970 o. z. vznikla povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. 8. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 520 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální odměnou za 2 úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 600 Kč.