2 C 2/2021-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 28. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 517 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se 23. 10. 2019 na trolejbusové lince na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, a tím porušil smluvní přepravní podmínky v souladu se zněním zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb. a zákona o drahách č. 266/1994 Sb. Žalobkyně ho vyzvala dopisem z 5. 11. 2019 k zaplacení dlužného jízdného 17 Kč a přirážky k 1 500 Kč dle tarifu a smluvních přepravních podmínek, zaplacení částky 1 517 Kč se domáhá v souladu se zákonem o silniční dopravě č. 111/1994 Sb. a zákonem o drahách č. 266/1994 Sb. Žalovaný částku 1 517 Kč i přes výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 25. 11. 2020, č. j. EPR 218708/2020-14, nastala fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících rozhodnout ve věci bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný cestoval 23. 10. 2019 dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Byl kontrolován, při kontrole neuhradil jízdné 17 Kč, ani přirážku k jízdnému. Přirážka k jízdnému dle příslušných smluvních přepravních podmínek činila 1 500 Kč. Žalovaný částku 1 517 Kč i přes výzvu žalobkyně neuhradil. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako přepravcem a žalovaným jako cestujícím byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, když dle odst. 2 tohoto ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se jím, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Žalovanému tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, přičemž se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla povinnost krom jízdného ve výši 17 Kč zaplatit i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu mu zároveň ve smyslu § 1970 o. z., vznikla povinnost k zaplacení úroků z prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. 8. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 517 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální odměnou za 2 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 000 Kč.