2 C 205/2020-26 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 8. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 9. 8. 2015 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že mu smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] postoupila žalobou uplatněnou pohledávku. [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela se žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku 1 500 Kč převodem na účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovanému potvrdila, že se seznámila s všeobecnými obchodními podmínkami a informacemi v nich uvedenými. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 8. 8. 2015. Tuto povinnost nesplnil, dluh neuhradil i přes výzvu žalobkyně. 2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce. Žádným z žalobkyní označených a předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný žádal o půjčku na internetových stránkách [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. a že by tvrzeným způsobem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem včetně toho, že by žalovaný odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky. Prokázáno však bylo, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. uhradila 17. 7. 2015 na účet [bankovní účet] částku 1 500 Kč a že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni 1 500 Kč uhradil. Mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla 21. 12. 2017 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně výzvou z 13. 2. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou uplatněného nároku, doručení této výzvy žalovanému však nebylo prokázáno. 3. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 4. Vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce nebylo možno uzavřít, že by [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] měla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shora však bylo uzavřeno, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] poukázala na účet žalovanému 1 500 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle § 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] 1 500 Kč. Tuto svoji povinnost nesplnil. [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] tak měla vůči žalovanému pohledávku v této výši, kterou platně postoupila žalobkyni. Žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 5. Vzhledem k prodlení žalovanému s úhradou jeho peněžitého dluhu mu dle § 1970 o. z., vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaný tedy mohl být vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 500 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalovanému. V řízení byla předložena až předžalobní výzva k úhradě žalobou uplatněného nároku z 13. 2. 2020. Vzhledem k neprokázání doručení této výzvy na adresu žalovaného, nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z., upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě došlé částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena až 23. 10. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tímto dnem a od 24. 10. 2020 se žalovaný dostal do prodlení s jeho vrácením. Soud tedy uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 9. 8. 2015 do 23. 10. 2020. Výše zákonného úroku z prodlení ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu, činila 8,25 % ročně. Žalobkyně však uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, soud jí proto přiznal úrok z prodlení v uplatněné výši 8,05 % ročně. 6. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná, co do uplatněného nároku na zaplacení částky 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení, a v této části jí proto vyhověl, ve zbývající části co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení od 9. 8. 2015 do 23. 10. 2019 naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč.