6 C 14/2021-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 10. 2020 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 780 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč. Žalovaná částka představovala televizní poplatky, k jejichž zaplacení vyplývá povinnost ze zákona č. 348/2015 Sb., a to za měsíce říjen 2017 až leden 2020, celkem tedy 28 měsíců po 135 Kč. Žalovaný podle žaloby svou povinnost k zaplacení poplatku nesplnil, ačkoli byl písemně žalobkyní k úhradě vyzván. 2. Žalobkyně souhlasila již v rámci žaloby s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Výzva k vyjádření se, zda rovněž souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, byla žalovanému zaslána spolu se žalobou do vlastních rukou. Zásilka byla doručena podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se k výzvě soudu nijak nevyjádřil, dle § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s navrženým postupem souhlasil. Proto soud rozhodl bez nařízení jednání, jak mu to umožňuje ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Na základě obsahu spisu má soud za prokázané následující. 4. Podle potvrzení – výpisu z evidence české pošty (v přílohách žaloby) se žalovaný přihlásil jako poplatník televizních poplatků v září 2006. Dopisem ze dne 27. 5. 2020 (v přílohách žaloby) vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. 5. Posuzovaný právní vztah se řídí zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, poplatníkem je tato osoba. Podle § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy práva občanského. 6. Soudem byla věc posouzena dle shora uvedených zákonných ustanovení a žaloba byla shledána důvodnou. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků, jako takový má povinnost platit televizní poplatky ve výši dle zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení poplatků za celkem 28 měsíců. Žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by v těchto měsících televizní poplatek zaplatil, proto byla povinnost k zaplacení celkové částky 3 780 Kč žalovanému uložena tímto rozsudkem, a to za situace, kdy žalobkyně splnila rovněž povinnost danou jí § 10 zákona č. 348/2005 Sb., tedy písemně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Žalobkyně má pak dále právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v částce 633,02 Kč. Splatnost celé dlužné částky byla žalovanému uložena do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. 9. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradou za 2 úkony po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby, sepis výzvy k plnění), celkem tedy 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem, když uzavřel, že tyto náklady nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní, neboť pokud sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, do značné míry se vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 3344/2012). 10. Náklady řízení tak představují částku 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.