1 C 108/2022-52 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá určení, že není vlastníkem ani provozovatelem výroku identifikovaného osobního automobilu [tov. značka] (dále též jen „automobil“ nebo „vozidlo“). Žalobkyně konstatovala, že dne 11. 12. 2020 se žalovaným uzavřela kupní smlouvu o prodeji automobilu (dále jen „smlouva“), přičemž žalovaný od ní vozidlo převzal. Žalovaný, jenž se na základě článku VI. smlouvy zavázal na svůj náklad zajistit nahlášení změn v evidenci motorových vozidel, tuto svou povinnost nesplnil, přestože mu žalobkyně předala veškeré potřebné doklady a následně jej urgovala. Ani přes pokusy o komunikaci s žalovaným však žalobkyně přepsání údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla nedosáhla. Žalobkyně byla následně vyzvána [právnická osoba] k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba], čímž zjistila, že je v registru silničních vozidel stále vedena jako vlastník vozidla. Protože bez rozhodnutí soudu není možné dosáhnout změny zápisu v registru motorových vozidel, domnívá se žalobkyně, že je dán naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem ani provozovatelem předmětného automobilu. 2. Žalovaný učinil nesporným, že mu žalobkyně dne 11. 12. 2020 prodala předmětný osobní automobil [tov. značka], avšak vzhledem k tomu, že v mezidobí automobil prodal panu [jméno] [příjmení], pozbyl již před zahájením řízení pasivní věcnou legitimaci, jelikož není vlastníkem vozidla. K tomu žalovaný doplnil, že automobil kupoval jako nepojízdný s úmyslem jej opravit a proto se souhlasem žalobkyně plánoval provést přepis automobilu až po jeho opravě, díky níž by byl schopen absolvovat evidenční kontrolu vozidla. Když zjistil, že již není ekonomické automobil opravovat, rozhodl se k jeho ekologické likvidaci nabízené panem [jméno] [příjmení]. Žalovaný rovněž konstatoval, že žalovaná neprokázala, že by mu předložila plnou moc k přepisu vozidla na jeho osobu. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 4. Z kupní smlouvy ze dne 11. 12. 2020 a shodných vyjádření účastníků soud zjistil, že téhož dne došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného, který při podpisu smlouvy složil v hotovosti kupní cenu, avšak následně změnu vlastnictví vozidla nenahlásil obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. V řízení je tedy nesporné, že žalovaná není vlastníkem předmětného vozidla. 5. Podle ustanovení § 80 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 6. Ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu stanoví, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 7. Na učení, že není vlastníkem vozidla, má žalovaná naléhavý právní zájem, neboť bez něj nelze v situaci, kdy žalovaná nedisponuje dokumenty vyžadovanými ustanoveními § 8 a 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“), dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sen. zn. 32 Odo 10/2006). Že je určovací rozsudek soudu dostatečným podkladem pro vymazání osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel, pak potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sen. zn. 7 As 254/2016-33. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně není vlastníkem vozidla a současně má na určení této skutečnosti naléhavý právní zájem, soud žalobě částečně vyhověl. 8. Za relevantní nelze považovat námitku žalovaného, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť žalobkyně se nedomáhá určení, kdo je aktuálním vlastníkem vozidla, nýbrž pouze určení, že tímto vlastníkem není ona, na čemž má naléhavý právní zájem. Po žalobkyni by totiž nebylo možné spravedlivě požadovat a nelze ani dovodit její povinnost zjišťovat, na koho mohlo být následně vozidlo převedeno a kdo je jeho aktuálním vlastníkem. Nelze totiž ani vyloučit, že v mezidobí došlo k dalším převodům vozidla na jiné osoby, popřípadě i k jeho zničení. Je proto namístě, aby žalovaná podala žalobu proti žalovanému, jemuž vozidlo prodala a s nímž vstoupila v právní vztah. 9. Případné neposkytnutí součinnosti žalovanou při přepisu vozidla namítané žalovaným je pak z hlediska určení, že žalovaná není vlastníkem vozidla (tato skutečnost je mezi stranami nesporná), bez významu. 10. Další důkazní návrhy (výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a listinné důkazy – kopie ověřovací knihy pošty v [obec] v ulici [ulice], potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 11. 1. 2021 a žádost o ukončení pojistné smlouvy ze dne 14. 6. 2021) soud zamítl pro nadbytečnost, jelikož jejich provedení by na zjištění, že žalobkyně není vlastníkem vozidla, nemohlo ničeho změnit. 11. Řízení o návrhu na určení, že žalobkyně není provozovatelem automobilu, soud zastavil, jelikož jde o otázku veřejnoprávní, jejíž řešení nespadá do kompetence soudů v občanském soudním řízení, kde se projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci vyplývající z poměrů soukromého práva (srov. § 7 odst. 1 občanského soudního řádu). 12. Provozovatelem silničního vozidla je totiž podle ustanovení § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provádí zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností. 14. Z ustanovení § 5 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se pak podává, že příslušným k provedení tohoto úkonu je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností. 15. S ohledem na to, že bydlištěm žalobkyně jsou [obec], rozhodl soud podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu o postoupení věci [stát. instituce], jemuž přísluší zajistit, aby byly v registru silničních vozidel evidovány pouze přesné údaje v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sen. zn. 7 As 254/2016-33. 16. Pokud jde o žalobkyní citovaný rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 6. 2021, č. j. 4 C 306/2019-90, kterým bylo určeno, že žalobkyně není vlastníkem ani provozovatelem tam uvedeného vozidla, konstatuje soud, že jím není vázán, přičemž z tohoto rozsudku ani nevyplývají konkrétní důvody, pro které by soud v občanském soudním řízení mohl rozhodnout o tom, kdo je provozovatelem vozidla. Co se týče apelu žalobkyně na předvídatelnost soudního rozhodování, pak soud odkazuje na rozsudek ze dne 18. 11. 2021, č. j. 1 C 29/2021-28, jímž již v obdobné věci rozhodl stejným způsobem jako v případě tohoto rozsudku. 17. Žádnému z účastníků soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně sice byla úspěšná, co se týče návrhu na určení, že není vlastníkem automobilu, avšak zastavení řízení o návrhu, že není jeho provozovatelem, jde naopak k její tíži. Nikdo z účastníků tedy nebyl v řízení převážně úspěšný.