1 C 95/2022-10 — Okresní soud v Prachaticích

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazené televizní poplatky. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku dle příslušné evidence, přičemž tuto povinnost žalovaná splnila dne v prosinci 2013 (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021). Žalovaná však nehradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně řádně a včas a dostala se do prodlení. Za období od června do prosince 2020 včetně dluží žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 945 Kč. Televizní poplatky žalovaná žalobkyni neuhradila ani přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. S ohledem na shora uvedený skutkový stav soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, protože nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 3, 5, 7 a 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení přitom žalobkyně zkapitalizovala k datu podání žaloby 27. 10. 2021. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady podle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč dle ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky (zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů tvořených odměnou za úkony právní služby a paušální náhradou hotových výdajů podle advokátního tarifu, neboť tyto náklady nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto následně předává advokátní kanceláři, nelze takový postup považovat za účelný. Ve sporech o zaplacení neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat nutnost uplatnění specializovaných odborných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2013, sen. zn. I ÚS 3344/2012). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.