2 C 15/2022-13 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 1. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 524 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný 29. 12. 2020 cestoval dopravním prostředkem (autobusem) veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob. Při přepravní kontrole provedené žalobkyní se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Vznikla mu tak povinnost uhradit krom jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému 1 500 Kč, které neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 5. 1. 2022, č. j. EPR 51281/2021-22, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný cestoval 29. 12. 2020 dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, neuhradil jízdné 24 Kč ani přirážku k jízdnému 1 500 Kč, když v této výši je přirážka k jízdnému stanovena ve smluvních přepravních podmínkách pražské integrované dopravy. Tuto částku neuhradil žalovaný ani na základě výzvy žalobkyně. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž práva a povinnosti cestujícího a dopravce blíže upravuje § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Dle tohoto ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se jím, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Žalovanému tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, přičemž se na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla povinnost krom jízdného 24 Kč zaplatit i přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu mu zároveň ve smyslu § 1970 o. z. vznikla povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 8. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 524 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení krom náhrady za zaplacený soudní poplatek byla navýšena o DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.