2 C 20/2022-10 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce se žalobou z 30. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 1 149 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil 17. 11. 2017 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ve vlaku mezi stanicemi [obec] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu [anonymizováno] v částce 149 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, vyměřila [právnická osoba] žalovanému přirážku 1 000 Kč v souladu s § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a [anonymizováno]. [Právnická osoba] tak měla tak vůči žalovanému pohledávku 1 449 Kč, kterou postoupila 29. 5. 2018 společnosti [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] z 15. 12. 2015, která ji následně postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek z 28. 3. 2019. Žalovaný částku 1 149 Kč i přes výzvu žalobce neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 19. 1. 2022, č. j. EPR 229067/2021-13, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobce předložil dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný cestoval 17. 11. 2017 dopravním prostředkem provozovaným společností [právnická osoba] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platného jízdního dokladu, přičemž jízdné činilo 149 Kč. Žalovaný neuhradil toto jízdné ani přirážku k jízdnému 1 000 Kč, když v této výši je přirážka k jízdnému stanovena v [anonymizováno]. [Právnická osoba] uzavřela jako postupitel s [právnická osoba] jako postupníkem 15. 12. 2015 rámcovou smlouvu o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek a následně 29. 5. 2018 smlouvou o postoupení pohledávek [číslo], kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným. [Právnická osoba] jako postupitel uzavřel 28. 3. 2019 s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení souboru pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla opět žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným. Žalovaný částku 1 149 Kč neuhradil. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi [právnická osoba] jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž práva a povinnosti cestujícího a dopravce blíže upravuje § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách. Dle tohoto ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se jím, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Žalovaný tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba], přičemž se na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla povinnost zaplatit jízdné 149 Kč a dále přirážku k jízdnému 1 000 Kč. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu mu zároveň ve smyslu § 1970 o. z. vznikla povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 8. [Právnická osoba] tak měla pohledávku vůči žalovanému v celkové výši 1 149 Kč, přičemž, ani pokud jde o částku 149 Kč, se nejednalo o nárok z bezdůvodného obohacení, jak by se podávalo z žalobních tvrzení, je-li tvrzeno, že se žalovaný bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného, ale o nárok na zaplacení jízdného dle uzavřené smlouvy o přepravě osob. [Právnická osoba] svoji pohledávku platně postoupila [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek, který ji následně platně postoupil žalobci, který je tak ve věci aktivně věcně legitimován. 9. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobce má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 149 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení krom náhrady za zaplacený soudní poplatek byla navýšena o DPH, neboť právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.