2 C 46/2022-23 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 8. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 3 684 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného, bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od 22. 12. 2020 do 3. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu 72 dnů, kdy byla porušována povinnost pojištění vozidla, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalovanému zaslala 3. 5. 2021 výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 17. 7. 2021. Žalovaný na výzvu nereagoval a příspěvek i přes upomínku z 13. 10. 2021 neuhradil. Základ příspěvku činí 3 384 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný žalobkyni celkovou částku 3 684 Kč neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 10. 3. 2022, č. j. EPR 265485/2021-14 nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňující ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný byl od 22. 12. 2020 do 3. 3. 2021 v centrálním registru silničních vozidel zapsán jako vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], o objemu válců motoru 1 390 cm³ a že v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, když žalovaný jeho sjednání ani netvrdil. Žalobkyně žalovaného výzvou z 3. 5. 2021 vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 3 684 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Nebylo prokázáno a žalovaný ani netvrdil, že by příspěvek uhradil. 4. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidla zapsáno v tomto registru s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti vyjma případu, kdy vozidlo bylo odcizeno. Dle odst. 2 téhož ustanovení při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle odst. 3 téhož ustavení se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 6. Žalovaný byl v době od 22. 12. 2020 do 3. 3. 2021 vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka], přičemž nesplnil svojí povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ohledně provozu tohoto vozidla v uvedeném období. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. mu tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek stanovený jako součin počtu dní porušování uvedené povinnosti a výše denní sazby dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., což činí 3 384 Kč. Příspěvek se stal splatným na základě výzvy žalobkyně z 3. 5. 2021. 7. Žalovanému dále dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. 8. Celkem tedy žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 684 Kč. 9. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl v prodlení s úhradou dluhu. 10. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 3 684 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.