2 C 53/2022-9 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 25. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému určena povinnost zaplatit jí 1 516 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se dne 5. 5. 2019 při přepravní kontrole neprokázal [právnická osoba] platným jízdním dokladem. Byl s ním sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, na základě něhož měl uhradit jízdné 16 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč, které neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze 7. 2. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Za situace, kdy dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nastala na základě usnesení soudu z 24. 3. 2022, č. j. EPR 276557/2021-14, fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný cestoval dne 5. 5. 2019 dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Byl kontrolován, při kontrole neuhradil jízdné 16 Kč ani přirážku k jízdnému 1 500 Kč, když v této výši je přirážka k jízdnému stanovena ve smluvních přepravních podmínkách na linkách MHD provozovaných [právnická osoba]. [Právnická osoba] jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, mj. o postoupení žalobou uplatněných pohledávek za žalovaným. Částku 1 516 Kč žalovaný neuhradil ani na základě výzvy žalobkyně. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž práva a povinnosti cestujícího dopravce blíže upravuje § 18a zák. č. 111/1964 Sb., o silniční dopravě. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se jím, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle odstavce 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Žalovanému tím, že 5. 5. 2019 cestoval dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba], přičemž se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla povinnost krom jízdného 16 Kč zaplatit i přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. 7. [Právnická osoba] platně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek žalobou uplatněnou pohledávku za žalovaným. Žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 8. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu mu zároveň ve smyslu § 1970 o. z. vznikla povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 9. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 516 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 368 Kč.