8 C 284/2022-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 7. 2022 domáhá na žalované zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 5. 2005. Tímto jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období ledna až dubna a červenec až prosinec roku 2021 a ledna a února roku 2022 a dluží tak celkem částku 1 620 Kč. Splatnost televizního poplatku je stanovena vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaná byla opakovaně písemně vyzývána k úhradě dlužné částky, svou povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě. Žalobkyně požaduje dále zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 19. 7. 2022, ve výši 131,48 Kč. Na nákladech spojených s uplatněním pohledávky požaduje žalobkyně zaplatit 63 Kč. 2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu dané usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. EPR 196348/2022-9 ve stanovené lhůtě nevyjádřila, dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. se má tedy za to, že s navrženým postupem souhlasí, o čemž byla soudem poučena. 3. Soud má na základě listin předložených žalobkyní za prokázané, že žalovaná se přihlásila v měsíci květnu 2005 do evidence poplatníků, jak vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis evidence České pošty. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení poplatků písemně výzvou ze dne 28. 3. 2022, která jí byla dle předložené dodejky doručena do vlastních rukou dne 4. 4. 2022. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, poplatníkem je tato osoba. 5. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. výše rozhlasového poplatku je 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku pak 135 Kč. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Soud shledal žalobu žalobkyně zcela důvodnou. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků, vznikla jí tedy povinnost platit televizní poplatky ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. Žalovaná však nezaplatila poplatky za shora uvedené období a dluží tak žalobkyni za měsíce leden, únor, březen a duben roku 2021 dále měsíce červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2021 a měsíce leden a únor roku 2022, celkem tedy za 12 měsíců po 135 Kč, částku 1 620 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalovanou částku uhradila, nebo jí povinnost k zaplacení zanikla jiným způsobem. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanou o zaplacení dlužných televizních poplatků upomínala, jak jí ukládá zákon. Žalobkyně se tedy oprávněně domáhá i přiznání úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jestliže se žalovaná dostala do prodlení s peněžitým plněním. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na jejich náhradu, které jsou tvořeny částkou 400 Kč na zaplaceném soudním poplatku a paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon po 100 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 500 Kč. Žalobkyni nebylo přiznáno právo na paušální náhradu za úkon spočívající v zaslání předžalobní upomínky, jestliže žalobkyně ohledně předžalobní upomínky vyúčtovala dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. skutečné náklady ve výši 63 Kč, které jí byly přiznány. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem s odkazem na nálaz Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2013.