9 C 201/2021-61 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26. 8. 2021 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost přispívat jí, coby manželce, na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně počínaje 1. 7. 2021. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dlouhodobá krize manželství účastníků vyvrcholila odchodem žalovaného ze společné domácnosti dne 21. 6. 2021. Oba účastníci jsou starobní důchodci, rozdíl v důchodech je však vysoký, když důchod žalobkyně je představován částkou 11 479 Kč, žalovaný pak pobírá důchod ve výši 20 230 Kč a dále si přivydělává. Žalobou uplatněný nárok odůvodnila žalobkyně požadavkem na zajištění stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů. 2. Podáním ze dne 30. 11. 2021 omezila žalobkyně období, za které se přiznání výživného domáhala, na období 1. 7. 2021 - 31. 10. 2021. Podle obsahu bylo toto podání žalobkyně, pokud jde o vymezení období, za které bylo výživné požadováno, posouzeno jako částečné zpětvzetí, a to ve vztahu k období od 1. 11. 2021. Pokud jde o toto částečné zpětvzetí žaloby, postupoval soud dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Protože ke zpětvzetí došlo dřív, než začalo jednání, nebylo třeba zjišťovat stanovisko protistrany (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 3. Žalovaný se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Připustil, že došlo k ukončení společného soužití ke dni 21. 6. 2021, svůj odchod odůvodnil dlouhodobými neshodami v manželství. Příjmem manžela je starobní důchod 20 230 Kč. Od června 2021 žije žalovaný v [anonymizováno] ve [obec]. Tvrzení žalobkyně o přivýdělku ve výši 15 000 Kč žalovaný označil za lživé, v souvislosti s odchodem ze společné domácnosti byl žalovaný nucen vzít si půjčku na vybavení nové domácnosti. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 5. Manželství účastníků uzavřené dne 6. 8. 2004 (oddací lit č. l. 5) bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc tohoto rozsudku nastala ke dni 4. 11. 2021 (č. l. 29-30). 6. Žalovaný má od 1. 3. 2021 uzavřenu nájemní smlouvu na byt v domě s pečovatelskou službou ve [obec], v této souvislosti hradí náklady na bydlení (sdělení městyse [obec] č. l. 3), a to ve výši 3 250 Kč měsíčně za pobyt a 600 Kč měsíčně za elektřinu (výpis z účtu č. l. 19 – 20, č. l. 47). 7. Dne 2. 9. 2021 uzavřel žalovaný jako dlužník s [právnická osoba], jako věřitelem, smlouvu o úvěru (č. l. 49 – 52), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 759 Kč s tím, že částka 25 759 Kč bude použita ke splacení dřívějšího úvěru žalovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], zbývající částka pak bude vyplacena na smlouvou označený účet. Žalovaný se zavázal splácet částku 2 000 Kč měsíčně (č. l. 47). 8. Žalobkyně za elektřinu, plyn, vodu a televizní a rozhlasové poplatky platí měsíčně 5 000 – 6 000 Kč (výpis [anonymizováno] č. l. 4, 39, výpis z účtu č. l. 40), dalším výdajem je daň z nemovitosti ve výši 1 607 Kč ročně (č. l. 41), platby za telefon ve výši 400 – 900 Kč měsíčně (č. l. 42 – 43) a pojistné za pojištění nemovitosti 2 811 Kč pololetně (č. l. 44). 9. Žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 20 230 Kč (č. l. 21), žalobkyně ve výši 11 479 Kč (č. l. 26). 10. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, kterým oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. 11. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 12. Věc byla posouzena dle shora uvedených zákonných ustanovení a žaloba byla shledána důvodnou částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci byli v období 6. 8. 2004 – 4. 11. 2021 manželé, jejich hmotná a kulturní úroveň by v době trvání jejich manželství dle shora uvedeného zákonného ustanovení měla být zásadně stejná. Ani jeden z manželů netvrdil žádné neběžné výdaje, když oba předloženými důkazy prokazovali výdaje spojené s bydlením ve výši v zásadě obvyklé. Při posouzení úrovně hmotného zajištění obou účastníků tak bylo soudem vycházeno z výše jejich příjmu představovaného v obou případech vypláceným starobním důchodem. Žalovaným popírané tvrzení žalobkyně o dalším příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně nebylo prokázáno, žalobkyně v tomto směru neoznačila žádný důkaz, uvedla pouze, že o financích manžela neměla úplný přehled, zda si přivydělává k důchodu i v současné době, jí není známo (č. l. 54). 13. Je zřejmé, že výše důchodu vypláceného žalovanému je oproti důchodu žalobkyně podstatně vyšší (o 8 751 Kč měsíčně), tyto prostředky tak má žalovaný k dispozici k uspokojování všech svých potřeb oproti žalobkyni navíc. Z uvedeného je zároveň patrno, že pokud žalobkyně požadovala na výživném pro manželku částku 3 000 Kč měsíčně, neuplatnila svůj nárok v rozsahu přesahujícím nárok zákonný (§ 697 odst. 1 o. z.). Uvedený závěr platí i při zohlednění existence závazku žalovaného z titulu úvěrové smlouvy; z předložené smlouvy o úvěru je patrno, že část úvěrové částky byla poskytnuta na splacení již dříve vzniklého dluhu a celá žalovaným placená úvěrová splátka se tak neváže k úvěru poskytnutému na základě smlouvy nově žalovaným uzavřené po ukončení soužití účastníků (dle tvrzení žalovaného v souvislosti s potřebou vybavení nové domácnosti). 14. S ohledem na výše uvedené byla žalobkyni na výživném pro manželku přiznána částka 3 000 Kč měsíčně. 15. Jak je již uvedeno výše, žalobkyně požadovala po částečném zpětvzetí přiznání výživného pro manželku za období 1. 7. 2021 – 31. 10. 2021. Protože dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat nejdříve ode dne zahájení soudního řízení, bylo žalobě vyhověno pro období 26. 8. 2021 – 31. 10. 2021, když tomuto odpovídá částka 6 581 Kč (581 Kč za poměrnou část měsíce srpna 2021, 2 x 3 000 Kč za měsíce září a říjen 2021). Pokud se žalobkyně domáhala přiznání výživného i za období 1. 7. 2021 – 25. 8. 2021, musela být žaloba zamítnuta. 16. Žalobkyni přiznanou částku bylo žalovanému umožněno splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně (ve výši odpovídající částce výživného stanovené dle možností a majetkových a výdělkových poměrů žalovaného); prostřednictvím povolených splátek dojde ke splacení celkového dluhu v krátké době, čímž je chráněno právo žalobkyně jako oprávněné na co nejrychlejší zaplacení. Její postavení je zároveň posilováno připojenou doložkou ztráty výhody splátek. 17. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona přešla poplatková povinnost na žalovaného, proto mu byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 500 Kč dle položky 7 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek, který je žalovaný povinen zaplatit dle výsledku řízení, byl vyměřen z toho, co bylo žalobkyni rozhodnutím soudu přiznáno (nikoli z toho, co uplatnila žalobou). Protože poplatek je stanoven pevnou sazbou, je žalovaný povinen zaplatit ho v plné výši, i když žalobkyně měla úspěch pouze částečný, neboť poplatek by byl stejný, i kdyby předmětem řízení byla jen ta část, v níž žalobkyně měla úspěch. 18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel soud ze závěru, že úspěch obou účastníků je v zásadě stejný, proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.