1 C 301/2022-63 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 101 491,98 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným dne 24. 9. 2019. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez jeho přítomnosti. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. Dne 24. 9. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit bance z poskytnutého úvěru úrok ve výši 19,70 % a dále na základě čl. III. odst. 4 smlouvy o úvěru ve spojení s čl. 35 všeobecných produktových podmínek rovněž poplatky. 5. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne 22. 10. 2019, ve které žalovaný uvedl údaje o výši příjmu a výdajů, formě bydlení, vyživovacích povinnostech a výši jiných závazků). 6. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas, zaplatil pouze 12 058,95 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 4. 2020. Od dubna 2020 do srpna 2020 pak došlo k odkladu splátek. Dále už žalovaný nezaplatil ničeho (zjištěno z transakční historie). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný řádně a včas nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Žalobkyně proto využila svého oprávnění zakotveného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne 23. 12. 2020 ukončila poskytovaní úvěru a zesplatnila jej. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a spol. [právnická osoba], ze dne 16. 11. 2021 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, pohledávka z předmětného úvěru za žalovaným přešla na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o odeslání). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 14. 4. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 včetně dokladu o odeslání). 8. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Nesplacená jistina takto činí 97 537,98 Kč a dlužné poplatky představují částku 3 954 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 9. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná v části uvedené ve výroku I tohoto rozsudku a v této části jí proto vyhověl. 10. Právně byla věc posouzena podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně proti žalované právo na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Ve zbývající části, pokud jde o nárok na zaplacení o 11,45 % vyššího úroku z částky 97 537,98 Kč za období od 30. 11. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně zaplacení tohoto úroku požaduje v rozporu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jež stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalovaný se do prodlení dostal dne 1. 9. 2020 a počínaje 30. 11. 2020 tak má žalobkyně nárok na úrok toliko ve výši 8,25 % ročně. 13. Přechodné ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zavedené v Čl. II zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, totiž stanoví, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle přesvědčení soudu je třeba za prodlení ve smyslu citovaného přechodného ustanovení považovat nikoli jakékoliv dílčí prodlení žalovaného, nýbrž pouze plnění odůvodňující zesplatnění úvěru. Pokud se tedy žalovaný v daném případě dostal již dříve do prodlení, aniž by mělo uvedený následek (naopak až do srpna 2020 došlo k odkladu splátek), není možné na základě tohoto prodlení vyloučit užití § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon č. 186/2020 Sb. nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch (neúspěšná byla pouze v zanedbatelné části), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 060 Kč, z odměny zástupce za 5 úkonů právní služby po 5 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a z 5 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 5 754 Kč. Žalobkyni soud nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 10. 11. 2022, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a dále za účast u jednání dne 25. 4. 2023, jelikož toto jednání se nekonalo a bylo odročeno z důvodu změny žaloby, o čemž nebyl zástupce žalobkyně dopředu vyrozumíván, neboť se ve stejný den účastnil dalších dvou jednání ve věci stejné žalobkyně. Pokud jde o vyjádření ze dne 10. 11. 2022, nejedná se typově o úkon, za který by zástupci měla náležet odměna. 15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.