8 C 260/2022-205 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 14. 9. 2022 navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost platit na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 7. 2022 částku 13 750 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobkyně je zletilým nezaopatřeným dítětem, celodenně a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem na [anonymizováno] a [anonymizováno] v [obec a číslo], [ulice a číslo], kam od 1. 9. 2022 nastupuje do 1. ročníku oboru asistent zubního technika. Matka žalobkyně se o žalobkyni starala od narození a měla ji ve své výhradní péči. Pro závažné zdravotní problémy však péči o žalobkyni již nezvládala, proto byla žalobkyně ve věku 8 let rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 9. 2013, č. j. 3 P 32/2008-76, svěřena do výlučné péče žalovaného. Rodiče žalobkyně jsou od roku [rok] rozvedeni. Matka má další tři vyživovací povinnosti, o žalobkyni však projevuje náležitý zájem a plní alespoň částečně svou rodičovskou odpovědnost. Otec nemá žádnou další vyživovací povinnost, znovu se neoženil. Žalobkyně od žalovaného odešla za asistence Policie České republiky dne 1. 7. 2022, následně pobývala u matky po dobu tří týdnů a ode dne 22. 7. 2022 žije žalobkyně se svými prarodiči [jméno] [příjmení], narozenou [datum] a [jméno] [příjmení], narozeným [datum] v [obec], [ulice a číslo]. Oba prarodiče jsou starobní důchodci. Od 1. 7. 2022 žalovaný jako otec o žalobkyni osobně nepečuje, neplní svou vyživovací povinnost. Prarodiče, u kterých žalobkyně fakticky pobývá vyčíslili její měsíční náklady tak, že příspěvek na bydlení a energie činí 2 900 Kč, poplatek za popelnice 70 Kč, strava a kapesné 3 000 Kč, hygienické potřeby a drogerie 500 Kč, baterie do naslouchadel 300 Kč, internet 150 Kč, telefonní tarif 150 Kč, internát, pobyt a strava 2 800 Kč, doprava z [obec] do [obec] plus„ lítačka“ v [obec] cirka 410 Kč. Celkem tak základní měsíční náklady žalobkyně činí cca 10 280 Kč, přičemž v daném výčtu nejsou obsaženy výdaje za obuv a ošacení, školní pomůcky, lékařská ošetření a jiné nahodilé výdaje. 2. Žalovaný se k návrhu žalobkyně vyjádřil tak, že navrhuje, aby soud stanovil výživné pro žalobkyni ve výši 6 468 Kč měsíčně. Žalobkyně je jeho dcerou, která byla svěřena do jeho výlučné péče, ve které žalobkyně setrvala do konce června tohoto roku. Asistence policie při odchodu žalobkyně z jeho péče byla dle něho zbytečná, její odchod proběhl klidně. Není pravdou, že by o žalobkyni osobně nepečoval, jestliže žalobkyně je jednak plnoletá, navíc žalovaný dojíždí za prací do Německa a žalobkyně je v [obec]. Za této situace spočívá péče o žalobkyni hlavně v plnění vyživovací povinnosti, kterou žalovaný plní. Rozhodl se do doby, než bude rozhodnutí o výši výživného v právní moci, platit žalobkyni zálohu na výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jedná se o snahu žalovaného o to, aby žalobkyně měla do doby, než bude výživné pravomocně stanoveno, nějaké peníze k dispozici. Je zaměstnaný s příjmem 1 696,20 EUR v lednu 2022, jeho příjem v červenci činil 1 735,21 EUR. Z příjmu je mu srážena částka na nájem, kdy bydlí v bytě zaměstnavatele, a to 102,50 EUR měsíčně, dále je mu od července 2022 sráženo na důchodové zabezpečení 50 EUR měsíčně. Dále hradí 95 EUR měsíčně za spotřebu energie, vody a podobně v bytě v Německu. K cestám do Německa používá [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], kdy s provozem vozu jsou spojeny náklady. Aby mohl vykonávat práci [anonymizováno], musí jednou za tři roky absolvovat odborné školení a přezkoušení o způsobilosti vykonávat tuto profesi dle [ustanovení pr. předpisu], kdy za toto školení hradí 1 000 Kč. V roce 2020 zdědil po své matce spolu s bratrem každý jednou polovinou několik pozemků v [katastrální uzemí], v [katastrální uzemí] a [katastrální uzemí], kdy jsou označeny jako trvalý travní porost, orná půda, ostatní plocha, lesní pozemek, zastavěná plocha a nádvoří se stavbou rodinného domu [adresa] v části [územní celek]. Dále vlastní [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], rok výroby 2006, který nemůže používat k provozu, neboť tento nevyhověl na technické kontrole pro poškozený díl karoserie. 3. Ve věci bylo nařízení další jednání na 15. 5. 2023. Žalovaný již opakovaně žádal o odročení tohoto jednání z důvodu své nemoci, jestliže zdravotní potíže, kterými trpí, mu znemožňují jednání se účastnit. V pracovní neschopnosti je již od 27. 2. 2023. Soud v minulosti již z důvodu nemoci žalovaného odročoval jednání nařízené na 27. 3. 2023 a 17. 4. 2023. Soud nevyhověl žádosti o odročení jednání z důvodu nemoci žalovaného nařízeného na 15. 5. 2023, jestliže žalovaný je zastoupen advokátem, který se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud za situace, kdy žalovaný jako účastník byl ve věci již slyšen, je zastoupen advokátem, který se ostatně k jednání ani neomluvil, k jednání se nedostavil a s ohledem i na předmět řízení, a to výživné pro nezaopatřené dítě, které se stále připravuje na budoucí povolání, které je odkázáno svou výživou na své rodiče, tedy i žalovaného, dítě, které je významně zdravotně postiženo a s prohlášením žalovaného, že se rozhodl platit výživné pouze zálohově, a to nehradí ani ve výši, ve které on výživné navrhuje stanovit, soud jednání již neodročil. 4. Návrhem došlým soudu dne 16. 1. 2023 žalovaný navrhl, aby žalobkyni byla uložena povinnost písemně sdělovat žalobci údaje o průběhu jejího vzdělávání a prospěchu vždy po uplynutí každého školního čtvrtletí, tedy k 15. 11, 31. 1., 15. 4. a k 30. 6. každého roku, kdy bude studovat, a to nejpozději do 14 dnů po uplynutí uvedených školních čtvrtletí, a dále aby jí soud uložil povinnost oznámit písemně žalovanému, že skončila nebo přerušila studia, a to do 14 dnů od přerušení nebo ukončení studií. 5. Soud návrh žalovaného uložit žalobkyni shora uvedené povinnost zamítl. Soud odkazuje na ustanovení § 21 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, dle kterého má na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání v případě zletilých žáků a studentů právo také jejich rodiče, popřípadě osoby, které vůči zletilým žákům a studentům plní vyživovací povinnost. Citované ustanovení školského zákona tedy upravuje právo žalovaného na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání žalobkyně, a to bez ohledu na to, zda s tím zletilý žák nebo student souhlasí či nikoliv. Žalovaný má takové právo tedy přímo ze zákona, soud tedy toto právo neupravoval a jeho návrh zamítl. 6. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 9. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 10. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stále trvá, neboť žalobkyně se připravuje na své budoucí povolání, ve školním roce 2022 2023 je studentkou 1. ročníku [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno 5 slov] v [obec a číslo], jak vyplývá z potvrzení o studia vystaveného touto školou. Žalovaná studuje obor asistent zubního technika. V [obec] je žalobkyně ubytována na internátě, za který hradí 1 000 Kč měsíčně, za stravné se hradí dle vyhlášky ke stravování pro strávníky 15 a více let částka 129 Kč denně, žalobkyně za stravné hradí měsíčně částku 2 100 Kč. Žalobkyně uhradila dále částku 210 Kč za používání spotřebičů (mikrovlnné trouby a rychlovarné konvice). Ve škole je nutno hradit poplatek za internet 150 Kč za školní rok. Žalobkyně dojíždí z [obec] do [obec] a zpět každý týden, v [obec] bydlí společně se svými mateřskými prarodiči. Za dopravu žalobkyně, kdy dojíždí v pátek z [obec] do [obec] a vrací se zpět v pondělí, hradí podle dopravce cestovné ve výši 64 Kč – 197 Kč, kdy za jeden měsíc takto vykoná celkem osm jízd, lze tedy měsíčně považovat o jízdném průměrně 800 Kč. Žalobkyně doložila, že za dopravu po [obec] městskou hromadnou dopravou uhradila 1 480 Kč na školní rok. Žalobkyně používá mobilní telefon, za tento hradí 399 Kč. Za průkazku ISIC žalobkyně uhradila částku 500 Kč, účastnila se adaptačního kurzu, za který bylo uhrazeno 2 000 Kč. Žalobkyně dále doložila, že v souvislosti se studiem vynaložila částku 2 500 Kč za nákup nástrojů do laboratoře. Pro žalobkyni byl zakoupen notebook v hodnotě 12 977 Kč a dále i mobi