1 C 95/2025-48 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zvýšení výživného na žalovaném – jejím otci, s nímž není v žádném kontaktu, přičemž žalovaný jí na výživu nepřispívá ničeho vyjma toho, že jednou ročně zašle žalobkyni a jejímu bratrovi celkem částku 10 000 Kč. O výživném přitom bylo rozhodnuto před více než 15 lety a jeho výše byla stanovena na 650 Kč měsíčně. Žalobkyně v současnosti studuje třetí ročník vysoké školy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a z jednání se omluvil. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez jeho přítomnosti.3. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 12. 2009, č. j. , spisová značka, byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost přispívat žalobkyni na její výživu s účinností od 1. 6. 2009 částkou 650 Kč měsíčně.4. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně studuje třetí ročník bakalářského studijního oboru na Vysoké škole ekonomické v , adresa, (zjištěno i z potvrzení o studiu), nemá žádnou vyživovací povinnost a její měsíční výdaje činí cca 13 000 Kč a sestávají z kolejného ve výši 4 350 Kč, cestovného ve výši 800 Kč, paušálu na telefon ve výši 300 Kč, dále výdajů za stravu ve výši 5 000 Kč, na školní potřeby ve výši 500 Kč, na ošacení a drogerii ve výši 1 500 Kč a volný čas ve výši 1 000 Kč.5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného , jméno FO, soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného za období od března 2025 do července 2025 činil 19 064 Kč (při standardním počtu odpracovaných dnů dosáhl žalovaný vždy příjmu ve výši 20 920 Kč).6. Ze zpráv Územní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 18. 7. 2025 a 17. 9. 2025 se podává, že žalovaný neměl v období, za které je požadováno výživné, jiného zaměstnavatele než , jméno FO, , ke kterému nastoupil dne 17. 3. 2025.7. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný má vedle žalobkyně rovněž syna , jméno FO, , narozeného , datum8. Z insolvenčního rejstříku se podává, že ve věci žalovaného je u Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, vedeno insolvenční řízení sp. zn. , spisová značka9. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.10. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.11. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost.12. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně stejná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.13. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.14. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá stanovení výživného počínaje dnem 17. 7. 2022, kdy dosáhla zletilosti, ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ve věci doložila, že se stále připravuje na budoucí povolání, jelikož navštěvuje třetí ročník bakalářského studia na vysoké škole, v souvislosti s čímž jí vznikají další výdaje na ubytování na koleji, stravu, studijní pomůcky a další běžné výdaje odpovídající jejímu věku. Žalobkyně s žalovaným nesdílí společnou domácnost a soustavně se připravuje na své budoucí povolání.15. Soud při stanovení vyživovací povinnosti vycházel z kritérií uvedených v § 913 a 915 o. z., a to z odůvodněných potřeb na straně žalobkyně, a dále též z výdělkových možností, schopností a majetkových poměrů na straně žalovaného. V tomto směru bere soud za prokázané, že žalobkyně nepochybně jako studentka vysoké školy musí vynakládat náklady na toto studium včetně dopravy. Žalobkyně má pak pochopitelně i výdaje nutné na úhradu základního živobytí (kolejné, ošacení, hygienické potřeby, jídlo, atp.), přičemž tyto výdaje není schopna sama hradit.16. Pro pasivitu žalovaného, který se nedostavil k jednání a nevyjádřil se k žalobě, zjistil soud o jeho poměrech toliko, že se nachází v insolvenci, od března tohoto roku je zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem 20 920 Kč, leč v předcházejícím období nikde oficiálně zaměstnán nebyl, přičemž nebylo zjištěno, že by mu v tom cokoli bránilo. Soud má proto za to, že mohl v celém období, za které je požadováno výživné, dosahovat alespoň minimální mzdy, která v roce 2022 činila 16 200 Kč, v roce 2023 byla její výše 17 300 Kč, od ledna 2024 činila 18 900 Kč a od roku 2025 je to 20 800 Kč. Soud tedy při stanovení výše výživného vycházel z příjmu, kterého mohl být žalovaný objektivně schopen dosahovat, při zohlednění jeho další vyživovací povinnosti.17. Soud má za to, že těmto zjištěným poměrům na straně účastníků pak v současnosti odpovídá výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně představující cca 20 % výše čistého příjmu žalovaného (do budoucna bylo vycházeno z příjmu ve výši 20 920 Kč a za dobu předcházející z minimální mzdy za to které období). Ve zbylé navrhované výši 2 800 Kč soud návrh jako nedůvodný zamítl. Rovněž soud dospěl k závěru, že povinnost hradit žalobkyni výživné měl žalovaný skutečně již ke dni 17. 7. 2022, kdy žalobkyně dosáhla zletilosti, neboť po celé toto období účastníci nesdílí společnou domácnost, žalovaný na výživné ničím nepřispíval a po celou dobu se žalovaná soustavně připravuje na budoucí povolání. Žalovanému tak vznikl nedoplatek na výživném ve výši 119 250 Kč (15 300 Kč v roce 2022, 34 200 Kč v roce 2023, 37 800 Kč v roce 2024 a 31 950 Kč za část roku 2025).18. Doplňuje se, že vedle nedoplatku na výživném stojí rovněž dluh na výživném ve výši 650 Kč měsíčně stanoveném rozsudkem z roku 2019, podle kterého může být rovněž veden výkon rozhodnutí či exekuce.19. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 a odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž s ohledem na poměry žalovaného, který se nachází v insolvenci, shledal důvody pro rozložení úhrady dlužného výživného do splátek po 3 000 Kč měsíčně, avšak pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením byť jediné splátky řádně a včas se stává celý dluh splatným.20. Žádnému z účastníků řízení soud dle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch.