1 C 96/2025-25 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí celkovou částku 17 912,88 Kč čítající jistinu 7 983,94 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 147,89 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, ve výši 153,60 Kč a smluvní úrok z prodlení 9 570,70 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 56,75 Kč. Jedná se o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 17. 1. 2024, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a na jistinu byla započtena pouze částka 16,06 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne 17. 1. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 8 000 Kč, splatný 9. 7. 2025. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 109,80 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, ve výši 165 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 28,80 Kč.6. Z podání , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla žalobkyní pod variabilním symbolem č. , var. symbol, připsána dne 17. 1. 2024 částka 8 000 Kč.7. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalobkyně sice obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak přes výzvu ze dne 16. 9. 2025 nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v této konkrétní věci. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z posouzení úvěruschopnosti (obsahuje např. údaj o výši příjmu žalovaného) bez aktuálních a ověřitelných příloh. Takto předložené informace nelze považovat za dostatečné; k jednotlivým údajům chybí doplnění nebo listinný zdroj, ze kterého byla informace čerpána.12. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto by žalobkyně měla právo pouze na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny.13. V daném případě však není zřejmé, jakou částku žalovaný žalobkyni skutečně uhradil, a tedy ani to jaká částka nesplacenou jistinu tvoří. Že žalovaný plnil, je ovšem patrné již z toho, že žalobkyně na jistinu započetla částku 16,06 Kč, není však řádně tvrzeno, jakou částku žalovaný uhradil celkem. Žalobkyně byla proto usnesením vyzvána, aby sdělila, jakou sumu jí žalovaný přesně uhradil, aby mohlo být posouzeno, kolik činí nevrácená část jistiny. Žalobkyně na uvedené usnesení nijak nereagovala a na jednání se nedostavila. Nemohlo jí proto být poskytnuto příslušné poučení o nutnosti doplnění tvrzení. Protože žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení (pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, musí také tvrdit, jaká jejich část jí nebyla vrácena), nezbylo soudu než žalobu zamítnout.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Protože žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, bylo by její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.