18 C 119/2020-104 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru reg. [číslo] jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], k jehož čerpání došlo bezhotovostně dne [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut bez sledování účelu použití prostředků, žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 8,5 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce a to 36 měsíčními anuitními splátkami ve výši [částka]. Žalovaný souhlasil i se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr, kde se hradí cena [částka] měsíčně. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 3 pravidelné splátky. Žalovaný však dlužnou částku nehradil a z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán [datum]. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužnou částku neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný po dni zesplatnění Úvěru ničeho neuhradil. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka, která byla ke dni [datum] (tj. datum vyhotovení poslední historického výpisu ke Smlouvě) vyčíslena celkem na částku ve výši [částka]. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši [částka], poplatků z úvěru ve výši [částka] kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] kapitalizovaným řádným úrokem ve výši [částka] pojistného ve výši [částka] obchodním úrokem z úvěru ve výši 8,5 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] až do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] až do zaplacení; Do dnešního dne však žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § [číslo] a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>4. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>9. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>10. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 11. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 12. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], interním účetním dokladem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr bez účelu ve výši [částka], na dobu 36 měsíců s datem splatnosti do [datum], výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5% p.a., výše anuitní splátky pak ve výši [částka], cena pojištění pak měsíčně [částka]. Součástí této smlouvy pak byly informace ke spotřebitelskému úvěru. 13. Historickým výpisem z úvěrového účtu, výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne [datum], výzvami k úhradě dluhu bylo zjištěno, že žalovaný porušil podmínky ze Smlouvy o úvěru. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kdy jeho čistý příjem byl uváděn ve výši [částka] a následně výše příjmu byla prokázána čestným prohlášením o výši příjmu, zejména pak ale i pohybem na běžném účtu žalovaného vedeného žalobkyní, jakož i další výdaje žalovaného. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, došlo proto k jeho zesplatnění a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky včetně sjednaného úroku i poplatků. Žalobkyně předloženými listinami, a to smlouvou o úvěru, výpisy z účtů, předžalobní výzvou, prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného, naopak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky, kdy žalovaný se nejpozději dnem [datum] ocitl v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení (výrok I.). 16. Soud zde ještě dodává, že nemohl vyhovět návrhu žalobkyně a rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neboť žalovaný v předvolání k jednání soudu na [datum] nebyl poučen o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání pro případ, že by se bez omluvy k jednání nedostavil. 17. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka], odměnou advokáta za 2, 5 úkonu právní pomoci po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnou advokáta za 1, 5 úkonu právní pomoci po [částka] dle § 7 s odk