15 C 253/2020-77 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 2 885,75 Kč. 2 Tvrdil, že se [právnická osoba] (dále i jen„ poskytovatel služby“) jakožto předchůdce žalobce se žalovaným sjednal 17. 1. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a v souvislosti s touto smlouvou žalovanému přenechal do užívání modem [anonymizováno 6 slov]: [příjmení]: [anonymizováno]), který byl zapůjčen za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. 3 Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, neplatil sjednanou úhradu za služby, poskytovatel tedy od smlouvy dne 7. 8. 2018 odstoupil a vyzval jej k vrácení uvedených zařízení. 4 To žalovaný neučinil. Dále nezaplatil nájemné za zařízení. 5 Domáhá se tedy zaplacení smluvní pokuty v částce 2 x 2 000 Kč za nesplnění povinnosti zařízení řádně a včas vrátit. 6 Částka 500 Kč je poplatkem za odpojení. 7 Částka 385,75 Kč pak představuje nájemné za výše uvedené zařízení. 8 Tvrdil dále, že v důsledku fúze poskytovatele služby a žalobce je to žalobce, kdo má právo se veškerého výše uvedeného plnění domáhat. 9 Žalovaný je zastoupen opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu. 10 Opatrovník žalovaného uvedl, že ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatně sjednané, neboť smluvní pokuta byla ujednána odkazem na ceník. 11 Co se týče pravomoci soudu věc rozhodnout, je v tomto řízení dána příslušnost soudů. V plném rozsahu možno odkázat například na rozhodnutí Zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu z 20. 4. 2011, spisová značka Konf 4/2011, dostupné například na www.nssoud.cz. 12 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný toliko částečně, pokud jde o dlužné nájemné. 13 To, že aktivně věcně legitimován ve sporu je žalobce, vyplývá z obchodního rejstříku. Z něj je zřejmé, že na žalobce jako společnost nástupnickou přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikajících společností [právnická osoba] 14 Žalobce smlouvou 17. 1. 2018 prokázal, že mezi poskytovatelem služby a žalovaným byla uzavřena výše specifikovaná dohoda. 15 Dále prokázal, že žalovanému do užívání přenechal shora specifikované zařízení pro poskytování objednaných služeb. 16 Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalobce od smlouvy odstoupil 7. 8. 2018. 17 Soud uzavírá, že odstoupení bylo učiněno poskytovatelem služby po právu, v souladu se smlouvou, v důsledku toho, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti platit sjednané platby za poskytované služby. 18 Žalobce dále prokázal, že poskytovatel žalovaného po skončení smluvního vztahu vyzval k vrácení zařízení. Žalovaný netvrdil, že by svou povinnost zařízení vrátit splnil. 19 Pokud jde o požadavek na zaplacení nájemného za zařízení, účastníci platně ujednali, že žalovaný bude za zapůjčené zařízení nájemné, což neučinil, přitom je dle smlouvy a v souladu s § 2201 občanského zákoníku smlouvou sjednané nájemné. V této části tedy soud žalobě vyhověl. 20 Ve zbytku však návrh důvodný není. 21 Lze přisvědčit žalobci, že samotný institut smluvní pokuty je obsažen v dokumentu, který je žalovaným podepsán. Nicméně jde o to, že zde je jen zmíněna smluvní povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna (včasné vrácení zapůjčeného zařízení), ale není zde již uvedena výše smluvní pokuty. Ta je uvedena až v ceníku. Ten sice žalovaný měl dle textu smlouvy převzít a měl se stát součástí smluvní dokumentace. 22 Takový postup však odporuje právu, jde o ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. [příjmení] se o nerovnováhu nejednalo, je třeba, aby text spotřebitelské smlouvy byl dostatečně přehledný a logicky uspořádaný. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nemají sloužit ke skrytí ujednání o smluvní pokutě. V podrobnostech soud odkazuje například na nález Ústavního soudu z 11. 11. 2013, spisová značka I.ÚS 3512/11, kde je problematika obchodních podmínek a smluvních pokut do nich zahrnutých podrobena testu ústavněprávní konformity, s výsledkem pro dodavatele nepříznivým. 23 Tedy soud shledal neplatné jak ujednání o smluvní pokutě za vrácení zařízení, tak o poplatku za odpojení (kde je režim sjednání takového plnění shodný, jako u smluvní pokuty za vrácení zařízení). 24 V uvedeném rozsahu (2 000 Kč, 500 Kč) proto žalobu zamítl. 25 O odměně ustanoveného opatrovníka rozhodl soud dle § 140 odst. 2 občanského soudního řádu. Výše odměny za jeden úkon činí 800 Kč (vypočteno dle § 7 a 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za účelně realizované úkony považuje soud převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání a dále vyjádření z 7. 7. 2021 (poloviční odměna) a účast na vyhlášení rozsudku (poloviční odměna). Dále jsou náklady představovány paušální náhradou ve výši po 300 Kč za každý z těchto úkonů (§ 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). To v souhrnu činí právě 4 700 Kč. 26 Žalobce měl ve věci úspěch 13,37 %, v 86,63 % byl úspěšný žalovaný. 27 V souladu s § 148 občanského soudního řádu pak s ohledem na úvahy uvedené v předchozím bodě odůvodnění uložil soud žalobci nahradit České republice náklady představované poměrnou částí (73,26 % jako 86,63 % - 13,37 %) odměny, která bude vyplacena opatrovníkovi žalovaného. To je částka 3 736,26 Kč. 28 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.