109 C 33/2021-72 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal žalobním návrhem proti žalovanému zaplacení částky 22 000 Kč spolu s úroky z prodlení. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dohodu o zápůjčce, jejímž předmětem byla peněžitá zápůjčka ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30. 3. 2020 Smlouvu s žalovaným uzavíral v dobré víře, že mu zápůjčka bude vrácena, neboť jí poskytuje spolehlivému člověku, kterého dobře zná, nebyla proto vyhotovena v písemné formě. Bohužel žalovaný i přes sliby zápůjčku nevrátil. Následně došlo dne 9. 11. 2020 k uznání dluhu písemným prohlášením žalovaného, v němž uznal dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej splatit do 31. 10. 2021 v 13 měsíčních splátkách. Z uvedených splátek uhradil pouze jedinou ve výši 3 000 Kč, a to dne 14. 12. 2020, dlužná částka tak činí 22 000 Kč. 2. V dané věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření na adresu evidovanou v Centrální evidenci, kde obyvatel dle ustanovení § 49 odst. 2 a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dále na adresu do zaměstnání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, konkludentně dal ale najevo, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobce s takovýmto postupem nesouhlasil, proto bylo nařízeno jednání na 3. 11. 2022, k němuž byli účastníci obesláni. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač bylo doručení vykázáno, soud proto rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. bez jeho přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný si zapůjčil od žalobce částku 25 000 Kč, což písemně potvrdil v prohlášení o uznání dluhu ze dne 9. 11. 2020 a dluh se zavázal splatit do 31. 10. 2021 v měsíčních splátkách. Uhradil však pouze jednu splátku ve výši 3 000 Kč. 4. Podle § 2053 a § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud měl prokázané, že žalovaný uznal dne 9. 11. 2020 půjčenou částku ve výši 25 000 Kč, což stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto uhradit v měsíčních splátkách. Dne 14. 12. 2020 uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 000 Kč a následně přestal s žalobcem komunikovat. Nereagoval ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 27. 9. 2021. 5. Vzhledem k písemnému potvrzení dluhu a tím i jeho uznání se přesunulo důkazní břemeno na žalovaného jako dlužníka, který však neprokázal, že by dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Uznání dluhu tak znamená, že existující dluh se jím utvrzuje, ale nezpůsobuje jeho zánik, ani nemění právní důvod dluhu, vede pouze k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Soud proto žalobnímu návrhu plně vyhověl a žalobci přiznal i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, nejprve z částky 25000 Kč, a to od 31. 3. 2020 do 14. 12. 2020, kdy byla uhrazena částka 3 000 Kč a od 15. 12. 2020 do zaplacení z částky 22 000 Kč. 6. Pokud jde o náhradu nákladů řízení soud zde vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Jedná se o uhrazený soudní poplatek ve výši 1 100 Kč a náklady právního zastoupení za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání dne 3. 11. 2022) po 6 930 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 4 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tj. 1 200 Kč a 21% DPH ve výši 1 707,30 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 10 937,30 Kč. Jedná se o náklady účelně vynaložené a soud nezjistil ani žalovaný netvrdil žádné mimořádné skutečnosti, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být přiznána. 7. Lhůta splatnosti byla stanovena delší, než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůta 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.