17 C 3/2022-28 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021 zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 13. 12. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 18 792 Kč formou 53 týdenních splátek po 864 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas, když na dluh uhradil pouze částku 23 220 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 19. 12. 2007. Žalovaná částka pak představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou a splacenou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2021. Postoupená pohledávka činila 22 572 Kč. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 21. 1. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 1. 2022). Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, i když tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce. Smlouvou o půjčce pak prokazuje, že žalovanému byla poskytnuta částka 27 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil pouze 23 220 Kč. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, uhradil více než tvrzených 23 220 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, které je představováno rozdílem mezi částkou žalovanému poskytnutou a žalovaným splacenou, tj. částky 3 780 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti, a to ve výši, která je v souladu s § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč (§14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 489 Kč.