17 C 338/2021-20 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 057 Kč s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 7. 10. 2017 veřejným dopravním prostředkem - vlakem [číslo] jehož provozovatelem je právní předchůdce žalobce – [právnická osoba], bez platné jízdenky. Žalobce aktivní legitimaci ve sporu prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2018, kdy [právnická osoba] postoupily pohledávku [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] se sídlem v [anonymizováno]. Tato společnost pak postoupila předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2019 žalobci. Žalovaný shodně se žalobcem souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 31. 12. 2021). Předloženými listinami, a to potvrzením o nedodržení SPPO a oznámením o závadách bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dne 7. 10. 2017 z [obec] do [obec] vlakem [číslo] bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 57 Kč ani sankci ve výši 1 000 Kč nezaplatil. Podle § 2550 obč. zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle zákona č. 266/94 Sb. o drahách v platném znění, § 37 odst. 5,6, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyhověl jí a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil zaplatit jízdné 57 Kč a přirážku 1 000 Kč, která je stanovena dle smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobce a to s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení. Žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil, proto mu byla uložena povinnost zaplatit i úroky z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku (výrok I.), a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a dále odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, ½ úkon za jednoduchou výzvu), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.).