17 C 40/2022-49 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 073 Kč s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 8. 5. 2021 veřejným dopravním prostředkem - vlakem [číslo] jehož provozovatelem je právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], bez platné jízdenky. Žalobkyně aktivní legitimaci ve sporu prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 11. 2021. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 5. 9. 2022, když žalovanému nebyla zanechána výzva a výzva ohledně zásilky na úřední desce soudu vyvěšena dne 25. 8. 2022). Předloženými listinami, a to potvrzením o nedodržení SPPO a oznámením o závadách bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dne 8. 5. 2021 z [obec] do [obec] vlakem [číslo] bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 73 Kč ani sankci ve výši 1 000 Kč nezaplatil. Podle § 2550 obč. zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle zákona č. 266/94 Sb. o drahách v platném znění, § 37 odst. 5,6, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyhověl jí a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil zaplatit jízdné 73 Kč a přirážku 1 000 Kč, která je stanovena dle smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a to s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení. Žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil, proto mu byla uložena povinnost zaplatit i úroky z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku (výrok I.), a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč a dále odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, ½ úkon za jednoduchou výzvu), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 968 Kč (výrok II.).