17 C 96/2021-356 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinost zaplatit mu 96 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že od 19. 11 2019 do počátku července 2020 byl ve výkonu trestu odnětí svobody ve [stát. instituce]. Od 15. 5. 2020 do 10. 6. 2020 a od 18. 6. 2020 od 30. 6. 2020 byl pak bezdůvodně (dle tvrzení věznice údajně k zajištění jeho vlastní bezpečnosti) umístěn do izolace na tzv. uzavřený oddíl, byť se nedopustil žádného porušení kázně. Od 21. 5. 2020 od 17.00 hod. do 23. 5. 2020 do 11. hod., od 1. 6. 2020 od 14.30 hod. do 2. 6. 2020 do 8.00 hod. a dále od 18. 6. 2020 do 30. 6. 2020 se na cele dokonce nacházel sám, ačkoli žalovaná si byla vědoma toho, že je epileptik a v případě epileptického záchvatu by mu mohla hrozit nejen újma na zdraví, ale i na životě. V období od 18. 6. 2020 do 30. 6. 2020 byl umístěn na cele, kde je uprostřed pouze betonová kostka, na kterou lze umístit matraci, neměl přístup k telefonu a pouze 1x denně mohl opustit celu na jednu hodinu. Takový postup žalované byl v rozporu s právními předpisy, když umístění do uzavřeného oddílu, po řádně provedeném kázeňském řízení a po předchozím lékařském vyšetření (až na 28 dní - s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení nebo až na 20 dní - v případě celodenního umístění do uzavřeného oddílu) je kázeňským trestem, z jiného důvodu sem odsouzeného umístit nelze a nemůže tudíž být k dobru odsouzeného. Pakliže na straně žalobce existovaly tzv. bezpečnostní důvody, měl být umístěn na jiné oddělení věznice nebo přemístěn do věznice jiné, o což žádal. V konání žalované žalobce spatřoval nesprávný úřední postup, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, která negativně ovlivnila jeho zdraví, život, nešetřila lidskou důstojnost. Žalobce byl prakticky omezen v sociálních kontaktech (s vězni i odbornými pracovníky), v telefonování, odesílání pošty (chyběla schránka, poštu zajišťoval vychovatel), vycházkách, sportu, konzumaci kávy a čaje, možnosti plnění programu zacházení, sledování televize. Nejistota, jak dlouho bude na uzavřeném oddíle umístěn a obava o zdraví se negativně projevila na nepříznivém psychickém stavu žalobce (deprese). Žalobce tak požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši 2 000 Kč za každý den (24 dnů), kdy byl umístěn na uzavřeném oddílu a 3 000 Kč za každý den (16 dnů), kdy byl na cele uzavřeného oddílu sám. Žalobce dále uvedl, že z důvodu bezpečnosti pouze žádal, aby nepřišel do styku s určitými osobami a v rámci věznice mohl být umístěn na jiná oddělení (např. odd. B), než na uzavřený oddíl. O umístění na uzavřený oddíl nežádal. Ve své účastnické výpovědi žalobce dále uvedl, že z důvodu onemocnění epilepsií by neměl být na celé sám a pokud tomu tak bylo, měl být monitorován kamerovým systémem; ten však instalován není. Na uzavřené cele u něho měla být kontrola prováděna po 30 minutách. Před nástupem na uzavřený oddíl nebyl vyšetřen lékařem. Epileptické záchvaty má typu GM, tedy se ztrátou vědomí. Předchozí auru, kdy by cítil příchod záchvatu, prakticky nemá. Při záchvatu si většinou ublíží úderem do hlavy, hrozí i zapadnutí jazyka. Na cele [číslo] slouží jako lůžko betonový kvádr, na kterém je položena matrace, je zde turecký záchod, nejsou zde žádné skříňky pro osobní věci, okno je zakryto perforovaným plechem, takže proniká velmi málo denního světla. Na chodbě nejsou skříňky, ale pouze police, které nelze uzavřít a tudíž jsou nevhodné pro ukládání osobních věcí (hrozí ztráta). Vedení korespondence bylo ztížené, neboť cela nebyla vybavena stolem a židlí ani řádným osvětlením, poštu přinášel a odnášel vychovatel, který docházel pouze v pracovních dnech. O zajištění telefonického kontaktu bylo též nutno požádat vychovatele (takto byl omezen v kontaktu s rodinou i právními zástupci). Na oddělení E měl žalobce praktický celý den přístup ke konvici ke zhotovení teplého nápoje, na oddělení G1L pouze 2x denně, a to pouze 0,3 litru, stejně tak mohl bez omezení sledovat televizi, měl přístup do knihovny a tuto využíval četbou 3-4 knih týdně, psal 3-4 dopisy týdně, mohl telefonovat, hovořit s jinými vězni, denně se sprchovat alespoň ve studené vodě (na G1L sprchování pouze 2x týdně), kontaktovat se s vychovatelem, který mu okamžitě vyhledal co potřeboval (na G1L byl kontakt s vychovatelem pouze při donášce pošty a sdělení potřebných údajů při další návštěvě), mohl chodit po dlouhých chodbách, aby měl pohyb. Hlásič umístěný na celách slouží výlučně k zamezení ohrožení života či zdraví a v každém jiném případě by jeho použití bylo kvalifikováno jako zneužití a kázeňský přestupek, takže tento žalobce nemohl použít k zajištění jiných záležitostí. Na odd. G1L byl omezen pobyt na lůžku (8 hodin spaní, 1 hodina osobního volna), jinak musel žalobce stát či chodit po cele; vycházky byly cca 1 hodinu denně. Režim žalobce na tomto oddělení byl totožný s režimem osob vykonávajících kázeňský trest. Žalobce popřel, že by o umístění na celu [číslo] sám žádal. Chtěl pouze izolovat od kuřáků a problémových osob, se kterými měl dříve konflikty na oddíle E2P (na oddíle E2L byl jeho pobyt bezproblémový). O tom jak dlouho bude na odd. G1L nebyl dopředu vůbec informován. O přeřazení na jiný oddíl pak žádal cca 1x týdně, avšak bezvýsledně; písemný záznam o takové žádosti však neexistuje. Po dobu pobytu na odd. G1L měl,,deprese, nervy“, nemohl pracovat na podmínkách pro své propuštění, na zařazení do programu zacházení, televizi nesledoval ani jednou, rádio neměl. Na vycházky mohl pouze v doprovodu osoby, se kterou byl na cele, s jinými osobami do styku nepřicházel, vycházka trvala 1 hodinu, chodil dokolečka v prostoru cca 20 m2. Na ostatních oddílech byly vycházky na cca 100 m2 a větší, např. i s hřištěm, tenisovými kurty. Neměl tedy možnost výkonu jakýchkoli aktivit. Žalobce připustil, že v době, která je předmětem sporu, neměl žádný epileptický záchvat, dva záchvaty měl za posledních 12 měsíců před nástupem do izolace. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Potvrdila, že žalobce u ní dne 10. 7. 2020 (podáním z téhož dne) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody - poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 96 000 Kč. V rámci mimosoudního projednání nároku žalobce však bylo zjištěno, že žalobce byl do [stát. instituce] přemístěn dne 19. 11. 2019 se zařazením do věznice s ostrahou, ve vysokém stupni zabezpečení. S ohledem na toto zařazení mohl být umístěn pouze na ubytovnu B (oddíl B1, B2L a B2P), na ubytovnu E (oddíl E2L a E2P) a ubytovnu D (oddíl D3 a D4). Žalobce byl umístěn na oddílech E2L a E2P, přičemž na oddíle E2P měl být dne 30. 4. 2020 a 15. 5. 2020 fyzicky napaden odsouzeným [příjmení] a odsouzeným [příjmení], který byl umístěn na oddíle B2P. Protože odsouzení z ubytovny E mají každodenní vycházky společně s odsouzenými z ubytovny B, nebylo doporučeno umístění žalobce ani na jednu z těchto ubytoven. Sám žalobce pak opakovaně odmítl přemístění na ubytovnu D s tím, že se zde nachází velké množství odsouzených a necítil by se zde bezpečně, jelikož byl odsouzen za násilnou trestnou činnost se sexuálním kontextem. Stejně tak nechtěl být umístěn na ubytovnu E, a to z toho důvodu, že na oddíle E2P byl fyzicky napaden a dále i proto, že odsouzení na oddílu E2 si o něm mysleli, že je "konfident". Z důvodu eliminace bezpečnostích rizik byl tak žalobce od 15. 5. 2020 do 11. 6. 2020, z rozhodnutí ředitele věznice, umístěn na uzavřené cele [číslo] (též 3) oddílu G1L, kde vůči němu nebyla uplatňována režimová opatření OVKT. Sám byl na této cele od 20. 5. 2020 do 22. 5. 2020. Od 18. 6. 2020 do 30. 6. 2020 byl pak žalobce na vlastní žádost umístěn na krizové cele [číslo] oddílu G1L, kde vůči jeho osobě též nebyla uplatňována režimová opatření OVKT (odsouzený u sebe nemůže mít kuřácké potřeby, osobní věci - vyjma náboženské a naučné literatury, potraviny - vyjma stravy vydané ke snídani, obědu a večeři, není mu dovoleno vyjma času k tomu určenému, ležet na ustlaném lůžku). Na daných celách v uvedených obdobích byl tak žalobce umístěn na vlastní žádost, v souladu s § 50 odst. 2 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, kázeňský trest zde nevykonal a nebyla zde vůči němu uplatňována režimová opaření OVKT. Po celou dobu pobytu ve [stát. instituce] byl žalobce pod adekvátním lékařským dohledem, neměl dáno žádné lékařské doporučení či omezení, ze kterého by vyplývalo, že by nemohl být na cele umístěn sám. V případě projevu epileptického záchvatu měl možnost přivolat si pomoc s pomocí nouzového hlásiče umístěného na cele, navíc byl na cele kontrolován v půlhodinových intervalech. V rozhodném období, jakož i v období předcházejícím, žalobce netrpěl psychickými problémy, se kterými by se obrátil na psychologa za účelem řešení takových problémů. Nebyla tak porušena ani omezena žalobcova práva a právem chráněné zájmy. V postupu Vězeňské služby ČR tedy nelze spatřovat nesprávný úřední postup a nebyla tak založena odpovědnost státu v