8 C 2/2022-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 728 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2019 pracovní smlouvu, na základě které vykonával žalovaný u žalobkyně od uvedeného dne na dobu neurčitou na pracovní pozici pracovník doručovatel balíkový s řízením vozidla. Mezi účastníky byla sjednána zkušební doba 3 měsíce a dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Pracovní poměr žalovaného skončil ke dni 30. 9. 2020 výpovědí ze strany žalobkyně. Zaměstnavatel hradí na každou vydanou stravenku 64 Kč. Žalovaný za dobu trvání svého pracovního poměru u žalobkyně přečerpal 27 kusů stravenek, na které mu nevznikl nárok (tj. 106 (počet vydaných stravenek) - 79 ks (počet stravenek, na které vznikl žalovanému nárok), za které je povinen vrátit částku 1 728 Kč (tj. 27 ks x 64 Kč). Žalobkyni dále vznikla za žalovaným pohledávka ve výši 2 000 Kč nevrácením stále provozní zálohy doručovatele. Žalovaný dne 2. 1. 2020 na základě zmocnění k výplatě [číslo] obdržel na svém pracovišti [anonymizováno] [obec a číslo] stálou provozní zálohu doručovatele ve výši 2 000 Kč. Obdrženou zálohu byl žalovaný povinen vrátit nejpozději ke dni ukončení pracovního poměru, tj. ke dni 30. 9. 2020. Žalovaný však stálou provozní zálohu nevrátil, přestože byl k vrácení vyzýván nadřízenou vedoucí balíkového podání. I přes předžalobní výzvu k úhradě žalovaný na vzniklý dluh neplnil žádnou částku. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byla žalovanému do vlastních rukou doručena dne 28. 1. 2022). 3. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl v plném rozsahu na základě následujících skutkových zjištění: 4. Pracovní smlouvou ze dne 19. 7. 2019, dohodou o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování a dohodou o srážkách ze mzdy z téhož data, výpovědí z pracovního poměru ze dne 13. 7. 2020 bylo prokázáno, že od 1. 8. 2019 vykonával žalovaný u žalobkyně práci jako pracovník doručovatel balíkový s řízením vozidla a to na dobu neurčitou, přičemž mezi účastníky byla sjednána zkušební doba 3 měsíce. Dne 19. 7. 2019 se účastníci také mimo jiné dohodli na provádění srážek ze mzdy mj. ve výši finančního podílu zaměstnance na stravování za kalendářní měsíc nebo za přečerpané stravenky zjištěné při vyúčtování, v hodnotě příspěvku zaměstnavatele včetně FKSP, pokud nebyly vráceny v pokladně. Pracovní poměr žalovaného skončil ke dni 30. 9. 2020 výpovědí ze strany žalobkyně. 5. Vnitřním sdělením a výplatní páskou za červen 2020 měl soud za prokázané, že v zúčtování mzdy za červen bylo žalovanému z důvodu ukončení pracovního poměru provedeno vyúčtování přečerpaných stravenek. Žalovaný za dobu trvání svého pracovního poměru přečerpal 27 kusů stravenek, na které mu nevznikl nárok (tj. 106 (počet vydaných stravenek) - 79 ks (počet stravenek, na které vznikl žalovanému nárok), za něž je povinen vrátit částku 1 728 Kč (tj. 27 ks x 64 Kč). Poněvadž žalovaný v červnu 2020 neměl nárok na mzdu, nebylo možné provést srážku za přečerpané stravenky. 6. Ze zmocnění k výplatě a předpisu dluhu bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 1. 2020 na základě zmocnění k výplatě [číslo] obdržel na svém pracovišti [anonymizováno] [obec a číslo] stálou provozní zálohu doručovatele ve výši 2 000 Kč. Obdrženou zálohu byl žalovaný povinen vrátit nejpozději ke dni ukončení pracovního poměru, tj. ke dni 30. 9. 2020. Žalovaný však stálou provozní zálohu nevrátil. 7. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Výše uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný za dobu trvání svého pracovního poměru přečerpal 27 kusů stravenek a nevrátil svěřenou provozní zálohu ve výši 2 000 Kč, čímž se na úkor zaměstnavatele bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Za přečerpané stravenky žalobkyni dluží 1 792 Kč, přičemž úhrada stravenek nemohla být provedena sjednanou srážkou ze mzdy ve smyslu ustanovení § 147 odstavec 1 písmeno e) zákoníku práce, neboť za červen 2020 žalovanému nárok na mzdu nevznikl. Na základě uvedených skutečností uznal soud žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 2 728 Kč (tj. 1 728 + 2 000 Kč) s úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té které dlužné částky, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 151 odstavec 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 000 Kč. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena postupem dle § 160 o.s.ř. jako obvyklá patnáctidenní s přihlédnutí k výši částky, jíž má plnit, a době jeho prodlení s plněním uplatněného nároku.