17 C 71/2023-78 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným soudu dne 7. 12. 2022 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 84 506,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 29. 7. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro [anonymizováno] kreditní kartu a Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Na základě této byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 15 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 19,2 % p.a. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 18. 3. 2019 byl úvěrový limit s účinností od 20. 3. 2019 navýšen na částku 75 000 Kč s novou výší měsíční splátky 6 971,94 Kč. Své povinnosti plynoucí ze smlouvy žalovaný řádně a včas neplnil a žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni 15. 2. 2022. Žalovaná částka pak sestává z nesplacené jistiny ve výši 84 506,50 Kč, dlužného úroku ve výši 5 760,16 Kč a dlužného úroku z prodlení ve výši 5 783,25 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila a výpisem z účtu doložila, že před navýšením úvěrového limitu ověřila příjmy a výdaje žalovaného kontrolou finančních toků na jeho běžném účtu vedeném též u žalobkyně. Zjištěná platební kapacita byla dostatečná. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na doručovací adresu dle Centrální evidence obyvatel, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 24. 4. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 13. 4. 2023). 3. Smlouvou o vydání kreditní karty ze dne 29. 7. 2010 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu [číslo]. Dne 29. 7. 2010 bylo žalovanému zároveň oznámeno poskytnutí úvěru k dané kreditní kartě do výše úvěrového limitu 15 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 19,2 % p.a. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 18. 3. 2019 byl úvěrový limit s účinností od 20. 3. 2019 navýšen na částku 75 000 Kč s novou výší měsíční splátky 6 971,94 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech pohledávek ze smlouvy o úvěru k datu 15. 2. 2022. Výši dluhu žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu. 4. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Listinnými důkazy shora uvedenými bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru (když žalobkyně před poskytnutím úvěru resp. navýšením úvěrového limitu řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného), na základě které byly žalovanému poskytnuty sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal uhradit. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by poskytnuté finanční prostředky řádně a včas uhradil, event. že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu tak, jak byl podán, vyhověl. Dále bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 3 381 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 4 500 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 2 551,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 18 082,50 Kč.