7 C 185/2022-128 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 1 450 689,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 450 689,73 Kč od 7. 6. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná podala proti žalobkyni dne 12. 5. 2017 věřitelský insolvenční návrh (dále jen „Insolvenční návrh“), o němž vedl Městský soud v Praze (dále jen „Insolvenční soud“) s žalobkyní jako insolvenčním dlužníkem insolvenční řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, („dále jen „Insolvenční řízení“). Ke dni podání žaloby nebylo o Insolvenčním návrhu pravomocně rozhodnuto a Insolvenčním soudem nebyl konstatován úpadek žalobkyně. Žalobkyně má za to, že Insolvenční návrh je toliko šikanózní snahou o její likvidaci ze strany žalované a osob ji ovládajících a s žalovanou spřízněných. Vzhledem k tomu, že v Insolvenčním řízení nebylo dosud rozhodnuto o úpadku, je žalobkyně ve vztahu ke svému majetku nadále osobou s dispozičním oprávněním ve smyslu § 229 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona, a je proto oprávněna k podání této žaloby. Žalovaná od září 2016 tvrdí, že má vůči žalobkyni údajnou pohledávku ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zálohové faktury , Anonymizováno, ze dne 1. 3. 2013 vystavené dle Mandátní smlouvy na projektový management uzavřené dne 28. 2. 2013 mezi žalovanou jako mandatářem a žalobkyní (dříve , jméno FO, – , adresa, ) jako mandantem (dále jen „Údajná pohledávka“ a „Mandátní smlouva“). O tuto Údajnou pohledávku žalovaná opřela svůj Insolvenční návrh. Údajná pohledávka však nikdy neexistovala a žalobkyně ji vždy popírala. Žalobkyně má za to, že Mandátní smlouva byla antedatována právě pro účely Insolvenčního návrhu. Nadto dle čl. IV. odst. 1 Mandátní smlouvy měla být tato smlouva s účinností ode dne zahájení stavby do doby šesti měsíců po nabytí právní moci kolaudace tzv. Projektu , Anonymizováno, . K zahájení stavby v rámci Projektu , Anonymizováno, (ve smyslu Mandátní smlouvy) však nedošlo, a tedy Mandátní smlouva nikdy nenabyla účinnosti. Nemohlo tedy dojít ani k zahájení plnění žalované podle této Mandátní smlouvy a ani žalovaná nemohla vystavit předmětnou fakturu. Žalovaná rovněž ani žádnou z činností dle Mandátní smlouvy neprovedla a zálohovou fakturu nikdy nevyúčtovala. Přestože žalovaná nebyla (a dosud není) schopna prokázat existenci Údajné pohledávky, Insolvenční řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a nespělo k rychlému ukončení, čímž vznikala žalobkyni a jejímu statutárnímu zástupci škoda. Žalobkyně proto přistoupila k tomu, že na Údajnou pohledávku žalované, aniž by ji tím chtěla, jakkoliv uznat, což výslovně deklarovala, uhradí odpovídající částku. Účelem toho bylo, aby žalovaná úhradou Údajné pohledávky ztratila aktivní legitimaci v rámci Insolvenčního řízení a Insolvenční návrh mohl být bez dalšího zamítnut. Dne 6. 6. 2019 byla žalované na Údajnou pohledávku uhrazena částka ve výši 1 450 689,73 Kč, představující jistinu ve výši 1 000 000 Kč a příslušenství ve formě úroků z prodlení. Ačkoliv byla žalované Údajná pohledávka, o kterou opírala svůj Insolvenční návrh, uhrazena, čímž ztratila aktivní legitimaci v rámci Insolvenčního řízení, Insolvenční soud toto zatím nevzal v potaz a Insolvenční řízení dále ke dni podání návrhu trvalo, Insolvenční soud ani nerozhodl o tom, zdali je Údajná pohledávka po právu, tedy zda existuje, či nikoliv. Úhradou shora uvedené částky žalobkyní došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, hrozí, že nárok žalobkyně bude promlčen, proto podala tuto žalobu. Úroky z prodlení uplatňuje žalobkyně od 7. 6. 2022 na základě ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ode dne následujícího po úhradě částky 1 450 689,73 Kč na účet žalované č.ú. , Anonymizováno, (6. 6. 2022) až do zaplacení.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že v rámci insolvenčního řízení přihlásila svou pohledávku ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím vyplývající z neuhrazené odměny související s činnostmi řádně žalovanou vykonané podle mandátní smlouvy na projektový management ze dne 28. února 2013 (Pohledávka). Existenci titulu pohledávky insolvenčnímu soudu žalovaný prokázal předložením řádně vyhotovené mandátní smlouvy, provedením prací na základě mandátní smlouvy řádně předaných (prokázáno řádně vyhotovenými předávacími protokoly podepsanými žalobkyní), řádně vyhotoveným uznáním dluhu s dohodou o zaplacení ze dne 30. 8. 2013. Žalovaná volila cestu podání insolvenčního návrhu z důvodu indikace, že žalobkyně má několik věřitelů a vyvádí ze svého majetku významnou část svých aktiv (prakticky veškerá aktiva) na spřátelené subjekty za krajně nevýhodných okolností a prohlášením konkurzu bylo možno tyto transakce zvrátit (odporovat), tak aby se věřitelé dobrali svých práv na uhrazení příslušných dluhů. V rámci insolvenčního řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má několik věřitelů, mimo jiné český stát, a nemá žádná aktiva a nevykonává žádnou činnost. Jelikož tedy existovaly důvody pro prohlášení konkurzu, žalobkyně souhlasila s tím, aby třetí osoba – stoprocentní vlastník žalobkyně – uhradila pohledávku tak, aby žalovaná ztratila aktivní legitimaci v rámci insolvenčního řízení. S odkazem na občanský zákoník, zejména na ustanovení o povinnosti věřitele přijmout plnění za dlužníka od třetí osoby se souhlasem dlužníka, žalovaná plnění přijala. Žalobkyně opakovaně v insolvenčním řízení zdůrazňovala, že uvedená platba třetí osoby byla platbou na přihlášenou pohledávku žalovaného. Žalovaná má za to, že jakékoliv plnění přijaté na uhrazení pohledávky se souhlasem žalobkyně je plněním řádným a nemůže tedy být dovozováno, že na straně žalované ze stejného titulu došlo k bezdůvodnému obohacení. Není tak zřejmé z jakého titulu je či by měla být žalovaná subjektem, který by měl být oprávněn k vydání jakéhokoliv bezdůvodného obohacení (i v případě, že by takové existovalo).3. Žalobkyně při jednání dne 16. 5. 2023 uvedla, že platba na základě oznámení o provedení příkazu k úhradě byla provedena společností , jméno FO, s vědomím žalobkyně, kdy však od počátku bylo deklarováno, že tuto pohledávku žalobkyně neuznává, činí tak pouze z důvodu zamezení šikanózního návrhu ze strany žalované. Následně uvedla, že sama žalovaná ve svém vyjádření nerozporuje, že plnění, které přijala od třetí osoby, společnosti , jméno FO, , bylo plněním přijatým za žalobkyni. Žalobkyně tak za to, že toto plnění bylo plněním bez právního důvodu (tedy z neúčinné Mandátní smlouvy ze dne 28. 2. 2013), je tím naplněna podmínka aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že Mandátní smlouva ze dne 28. 2. 2013 byla účelově antedatována právě pro účely insolvenčního návrhu žalované. V archivu žalobkyně se nachází pouze Mandátní smlouva na projektový management uzavřená mezi žalovanou jako mandatářem a žalobkyní jako mandantem dne 29. 3. 2013, když přiloženou Mandátní smlouvu na projektový management ze dne 28. 2. 2013 pořídila žalobkyně ze spisu insolvenčního řízení. Prostým srovnáním textů Mandátních smluv z 29. 3. 2013 a 28. 2. 2013 je patrný jeden podstatný rozdíl, a sice ten, že podle Mandátní smlouvy ze dne 28. 2. 2013, která se nečekaně objevila pouze na straně žalované několik let po svém údajném podpisu, má žalovaná nárok vystavit si fakturu za dosud neodvedenou práci v období od 1. 3. do 31. 12. 2013 předem (viz nový čl. 2.2). Dále se v nově objevené verzi Mandátní smlouvy objevuje nový článek IV „Zajištění závazků“. Důležité je také zmínit, že k Mandátní smlouvě existují dva dodatky z 30. 3. 2013, které se odkazují na tuto Mandátní smlouvu ze dne 29. 3. 2013 a nikoli na mandátní smlouvu ze dne 28. 2. 2013. Dodatek č. 1 nebyl z neznámých důvodů podepsán, dodatek č. 2 ano. Za žalovanou je na Mandátních smlouvách a na dodatku č. 2 podepsán jednatel , jméno FO, , za žalobkyni pan , jméno FO, , tehdejší předseda představenstva. , jméno FO, byl statutárním zástupcem žalobkyně do 22. 4. 2013. Společnost svým bezprecendentním počínáním přivedl do velmi špatné ekonomické situace, kterou nebyl schopen řešit. Proto v prosinci 2013 pod tlakem financující banky převedl většinové podíly ve společnosti na nové akcionáře, kteří do vedení společnosti dosadili krizový management. , jméno FO, nicméně ve velmi krátké době zahájil obchodní válku proti ostatním akcionářům a proti novému vedení společnosti. Podání insolvenčního návrhu proti žalobkyni bylo dle důvodného přesvědčení žalobkyně součástí této „obchodní války“, přičemž Mandátní smlouva nebyla podepsána dne 28. 2. 2013, nýbrž opravdu pouze 29. 3. 2013. , jméno FO, tak použil stejnou praktiku jako v jiných kauzách, které se týkají akcionářů žalobkyně a jejich zástupců. Podle žalobkyně se přímo nabízí následující intepretace celého případu: , jméno FO, a pan , jméno FO, podepsali Mandátní smlouvu datovanou 28. 2. 2013 až mnohem později. Následně vznikla i faktura č. , Anonymizováno, ze dne 1. 3. 2013. Žalovaná totiž obnovila svoji registraci plátce DPH až 20. 3. 2013, přičemž