10 C 210/2022-145 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od 25. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že žalobce jako věřitel prostřednictvím mandatáře a pan , jméno FO, , nar. 31. 1. 1994, jako dlužník (dále jen „dlužník“) uzavřeli dne 19. 4. 2015, smlouvu o úvěru č. 90128812, úvěr byl poskytnut ve výši 123 499 Kč, kdy tato částka byla dne 24. 4. 2015 převedena na účet prodejce. Poskytnutý úvěr se dlužník zavázal uhradit žalobci ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 998 Kč, počínaje 19. 5. 2015. V průběhu trvání smlouvy došlo k zahájení insolvenčního řízení dlužníka, čímž byly všechny neuhrazené pohledávky žalobce zesplatněny. Následně byla dne 26. 1. 2021 uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky na základě, které žalovaná přistoupila k dluhu dlužníka ve výši 90 000 Kč vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. 90128812, uznala tento dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v 36měsíčních splátkách po 2 500 Kč počínaje dnem 1. 2. 2021. Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 9. 2021 k úhradě dlužné částky, žalovaná na tuto upomínku adekvátně nereagovala. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani částečně neuhradila.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že dohoda o přistoupení k závazku je neplatná, neboť tuto dohodu neuzavřela svobodně a vážně, ale na základě vydírání ze strany žalobce, který partnerovi žalované , jméno FO, (roz. , jméno FO, ), tj. původnímu dlužníkovi, bezprávně vyhrožoval zmařením jeho oddlužení, které bylo vedeno u Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, pod sp. zn. KSPA , spisová značka, . Žalobce trval na uzavření předmětné dohody o přistoupení k závazku, ze strany žalobce šlo o nepřípustný nátlak, a nebýt toho, nikdy by k podpisu dohody žalovaná nepřivolila. Praktiky žalobce označila za zcela nemravné a předmětná smlouva je tudíž neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. Dále žalovaná tvrdila, že měla přistoupit k závazku dlužníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, měla na sebe převzít závazek spotřebitelský úvěr splácet a má tedy za to, že na daný vztah dopadají ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména pak ustanovení o povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně si žadatele o úvěr prověřit z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaná využila svého zákonného práva od předmětné smlouvy odstoupit v zákonné lhůtě, když dne 27. 1. 2021 žalobci zaslala odstoupení od předmětné dohody. Žalobce zcela ignoroval svoji zákonnou povinnost před uzavřením smlouvy prověřit úvěruschopnost žalované, žalovaná nebyla nikdy dotazována na své majetkové a osobní poměry, smlouva o přistoupení k závazku je tedy absolutně neplatná a žalobce by se mohl po žalované domáhat pouze vrácení bezdůvodného obohacení, které však v daném případě na straně žalované nevzniklo. Dále žalovaná argumentovala tím, že dlužník , jméno FO, byl od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, osvobozen a vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o přistoupení k závazku žalovaná k závazku dlužníka přistoupila, má za to, že zánikem povinnosti přímého dlužníka došlo k zániku povinnosti k placení i na straně žalované.3. Žalobce dále upřesnil, že smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky ze dne 26. 1. 2021 byla výsledkem jednání mezi žalobcem, žalovanou a dlužníkem , jméno FO, , a k podpisu smlouvy měla žalovaná dostatečný časový prostor. V rámci uzavřené smlouvy bylo přistoupeno k úhradě dlužné částky a jejímu uznání, nikoliv ke smlouvě o úvěru jako takové, tudíž není možné v tomto případě užít ustanovení zákona upravující spotřebitelský úvěr a s tím spojené ustanovení týkající se odstoupení od smlouvy či posuzování úvěruschopnosti, které by navíc ani nedávalo, neboť žalované nebyla poskytována žádná dlužná částka. Odstoupení od smlouvy ze dne 26. 1. 2021, které bylo žalobci zasláno pouhý den po uzavření smlouvy, považuje žalobce za neplatné a nelze k němu přihlížet. Žalovaná tímto úkonem sledovala nepoctivý záměr, který měl vést ke zkrácení práv žalobce, přičemž žalobce splnil vše, na čem se strany smlouvy dohodly a po splnění těchto podmínek žalovaná, když bylo dosaženo jejího zájmu, od smlouvy odstoupila. Dále žalobce doplnil, že smlouva o úvěru byla účelovým financováním vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, (1M) Diesel – 1.9 TDI spolu se smlouvou o zajišťovacím převodu práva na toto vozidlo. V průběhu trvání smlouvy došlo k úpadku původního dlužníka spojeného s povolením oddlužení. Žalobce přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou s ohledem na zajišťovací převod práva a na ocenění vozidla insolvenčním správcem na cenu cca 100 000 Kč, a měl tak být uspokojen ze zajištěného vozidla. Žalobce následně zjistil, že vozidlo je v havarijním stavu, není kompletní a je nepojízdné. Původní dlužník tak porušil smlouvu o úvěru, když nezajistil způsobilost pro předpokládané použití předmětu financování. Žalobce navrhl dne 14. 11. 2016 zrušit schválené oddlužení s ohledem na poškození zajištěné věci a nemožnosti uspokojení žalobce v rámci insolvenčního řízení za takovou cenu, jako mělo vozidlo před jeho poškozením. Řízení o zrušení schváleného oddlužení trvalo několik let, po jednání ze dne 8. 12. 2020, tj. v době, kdy původnímu dlužníkovi zbývalo do konce insolvenčního řízení už jen pár měsíců, se žalobce dohodl s původním dlužníkem, že žalobce vezme svůj návrh zpět s tím, že se původní dlužník zaváže uhradit cca 60 % (tedy takovou část, kterou by žalobce obdržel, pokud by se přihlásil do insolvenčního řízení jako nezajištěný věřitel) v měsíčních splátkách a zároveň zajistí dozajištění k úhradě dané částky. Následně byla dne 26. 1. 2021 uzavřena smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky mezi žalobcem, žalovanou a původním dlužníkem na základě, které žalovaná přistoupila k úhradě dluhu a zavázala se zaplatit žalobci částku ve výši 90 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Poté žalobce při jednání u insolvenčního soudu dne 26. 1. 2021, s ohledem na uzavřenou dohodu s původním dlužníkem a smlouvu o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky, vzal svůj návrh na zrušení oddlužení zpět. Následně den po uzavření smlouvy, tj. 27. 1. 2021, žalovaná odstoupila od této smlouvy z důvodu její údajné neplatnosti. Žalobce jednání žalované, která odstoupila od smlouvy den po jejím uzavření a zpětvzetí jeho návrhu, které již nešlo vzít zpět, spatřuje nepoctivý záměr, kterému nepřísluší právní ochrana.4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2023, kdy žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.) a v další výroku (II.) rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání.5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 19. 12. 2023, č.j. , spisová značka, , byl rozsudek prvoinstančního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v rámci svého odůvodnění mimo jiné uvedl, že okresní soud zcela pominul zkoumat, zda žalobce platně uzavřel s původním dlužníkem , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 19. 4. 2015, z níž vznikl dluh, a zda dluh v době, kdy žalovaná k dluhu z této smlouvy přistoupila, v tam uvedené výši trval. V opačném případě, jestliže přistoupit lze jen k platnému a trvajícímu závazku z konkrétního důvodu, závazek přistupitelky platně nemohl vzniknout. Zároveň zavázal okresní soud k dalšímu postupu s tím, že poskytne žalobci potřebné poučení k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání toho, že schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet prověřil v souladu se zákonem a závěry k tomu již ustálené judikatury.6. K výzvě soudu žalobce doplnil, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (, jméno FO, – klient) jednak vyšel z tvrzení klienta, jednak nahlédl do v té době funkčních registrů (SOLUS, insolvenční rejstřík, KB Black list, Databáze MVČR), vyžádal si potvrzení zaměstnavatele i výpis z bankovního účtu klienta. Žalobce si zajistil veškeré dostupné informace, které v dané době bylo možné získat, k posouzení úvěruschopnosti klienta. Z uvedených údajů pak žalobce usoudil, že je klient schopen úvěr splácet, což bylo mimo jiné i činěno po dobu jednoho roku. Pokud měl klient další úvěry (které však v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly po splatnosti), pro žalobce neexistoval způsob, jakdané zjistit, přičemž sám zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá, že spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje. Žalobce má za to, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2015 je platná, když žalobce dostál své povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce také splnil svoji informační povinnosti před uzavřením smlouvy o úvěru, klienta řádně poučil o jeho právech a povinnostech vyplývající ze sml