109 C 18/2023-37 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal žalobním návrhem proti žalovanému zaplacení částky 14 467 Kč spolu s úroky z prodlení. Uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byl listinou ze dne 12. 12.2021 uznán dluh v celkové výši 14 467 Kč, který představoval přeplatek na odměně, který měl být uhrazena ve lhůtě 31. 1. 2022. Uhrazen však nebyl ani po předžalobní výzvě.2. V dané věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému na nově zjištěnou adresu zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání, doručeno bylo do vlastních rukou dne 5. 1. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ve stanovené lhůtě ani do současné doby, konkludentně dal najevo, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobce vyjádřil písemný souhlas s navrhovaným postupem. Soud tak rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z písemné dohody o uznání dluhu ze dne 16. 12. 2021, v níž byl jako věřitel uveden žalobce a žalovaný jako dlužník, bylo zjištěno, že v listopadu 2021 vznikla dlužná částka za mzdu ve výši 14 647 Kč, kterou dlužník uznává co do výše a věřitel s tímto uznáním souhlasí. Dlužník se zavázal uhradit věřiteli dlužnou částku 14 467 Kč do 21. 1. 2022. Strany v dohodě uvedly, že je jim znám celý obsah dohody, tuto uzavřely na základě své svobodné, pravé a vážně míněné vůle, nikoli v tísni a za nápadně výhodných podmínek, na základě čehož připojují své podpisy.4. Podle § 2053 a § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud měl prokázané, že žalovaný uznal dne 16. 12. 2021 částku 14 647 Kč za mzdu, což stvrdil svým podpisem, a zavázal se tuto uhradit do 31. 1. 2022. K úhradě nedošlo a nereagoval ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 28. 3. 2023.5. Vzhledem k písemnému uznání dluhu se přesunulo důkazní břemeno na žalovaného jako dlužníka, který však neprokázal, že by dluh nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Uznání dluhu tak znamená, že existující dluh se jím utvrzuje, ale nezpůsobuje jeho zánik, ani nemění právní důvod dluhu, vede pouze k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření se a předložení případných důkazů, nereagoval, dlužnou částku tak nevyvrátil, soud proto žalobnímu návrhu plně vyhověl. Žalobci přiznal i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z žalované částky, a to od data následujícího po splatnosti tj. od 1. 2. 2022 běžící až do zaplacení dlužné částky.6. Věc byla rozhodována v senátě, neboť z uznávacího prohlášení vyplývalo, že se jednalo o mzdu.7. Pokud jde o náhradu nákladů řízení soud zde vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Jedná se o uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis) po 1 700 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tj 900 Kč a 21% DPH ve výši 1 081,50 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 7 231,50 Kč. Jedná se o náklady účelně vynaložené a soud nezjistil ani žalovaný netvrdil žádné mimořádné skutečnosti, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být přiznána.8. Lhůta splatnosti byla stanovena delší, než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůta 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.