11 C 416/2022-147 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5.12.2022 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tj. vozidla BMW 530 D, reg. zn. , SPZ, , černé barvy, VIN: , VIN kód, , žalobci. V odůvodnění uvedl, že dne 1.8.2022 byl jako poškozený v trestním řízení vedeném vůči , jméno FO, vyrozuměn usnesením policejního orgánu č.j. KRPE-, Anonymizováno, o tom, že předmětný osobní automobil se vrací žalovanému, neboť vozidlo již není pro účely trestního řízení třeba. Žalobce proti tomuto usnesení podal stížnost, neboť je vlastníkem vozidla a žádal, aby vozidlo bylo vydáno jemu. Z důvodu uplatnění práva více osob vůči předmětnému autu bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo vozidlo uloženo jako předmět úschovy do úschovy u Okresního soudu v , adresa, . Dopisem ze dne 7.11.2022 vyzval žalobce žalovaného k udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci, žalovaný s tím však nesouhlasil. Žalobce již před policejním orgánem namítal, že pokud je žalovaný uváděn jako majitel vozidla (předmětu úschovy), není takové označení správné, neboť evidence motorových vozidel není veřejným seznamem a nelze z ní bez dalšího usuzovat na vlastnictví předmětného vozidla. Vlastnictví k motorovému vozidlu nepřechází v případě úplatného převodu okamžikem zápisu v této evidenci, ale účinností kupní smlouvy. Uvedl, že se domluvil s , jméno FO, na pomoci při koupi předmětu úschovy od německého majitele a skutečně na základě kupní smlouvy předmět úschovy od německého majitele zakoupil za částku 7 400 euro a pan , jméno FO, měl následně zajistit drobné opravy na vozidle a přihlášení vozidla v České republice v evidenci motorových vozidel na jeho osobu. , jméno FO, však jednal nezákonně a vozidlo učinil předmětem propadné zástavy, přičemž nikdy nedisponoval platným nabývacím titulem, a proto vozidlo nemohl ani platně učinit předmětem propadné zástavy. Žalovaný se brání tím, že vozidlo postupně nabyl od osob, které stejně jako on byly v dobré víře v oprávnění pana , jméno FO, převést vlastnické právo k předmětu úschovy. Žalobce považuje tvrzení o dobré víře dalších zúčastněných osob za bezpředmětné, minimálně ve vztahu k , jméno FO, , který jako provozovatel zastavárny musí zjišťovat, zda osoba, od které přijímá věc do zástavy je způsobilá s věcí nakládat. , jméno FO, v době, kdy mělo vlastnické právo k vozidlu přejít na pana , jméno FO, , nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a tedy se vlastníkem nestal ani pan , jméno FO, . Je pravdou, že v určité omezené míře je chráněna dobrá víra třetích osob, pokud kupují movité věci neevidované ve veřejném seznamu, nic méně pro nákup movitých věcí v zastavárně je stanovena výjimka v ustanovení § 1110 o.z. Žalobce dále uvedl, že pokud mu svědčí vlastnické právo, nemůže jej pozbýt jen proto, že v mezidobí byly provedeny další převody. Žalobce je stále vlastníkem vozidla a má právo na to, aby mu bylo vozidlo vydáno, neboť pan , jméno FO, , který vozidlo kupoval od zastavárníka , jméno FO, , se vlastníkem předmětného vozidla vůbec nestal, protože nevzniklo vlastnické právo , jméno FO, , nemohlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu vzniknout ani žalovanému, když pro převod mezi nimi neexistuje v soukromém právu žádná zákonná výjimka, která by nabytí vlastnického práva panu , jméno FO, od neoprávněné osoby umožňovala. Dále uvedl, že pokud měl žalobce právo na vydání vozidla po panu , jméno FO, dle § 1110 o.z., svědčí toto právo i vůči jeho právnímu nástupci, tj. žalovanému, a další učiněný převod vlastnické právo žalobce neoslabuje. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný i pan , jméno FO, se mohou případné náhrady škody domáhat po provozovateli zastavárny. Žalovaný uvedl, že má za to, že je vlastníkem vozidla, neboť vozidlo nenabyl přímo od zastavárníka, ale od pana , jméno FO, , a proto je nutné aplikovat ustanovení § 1110 o.z., avšak s tímto názorem žalobce nesouhlasí, když žalovaný se tak stal toliko poctivým držitelem. Žalovaný je tak povinen věc vydat žalobci.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je vlastníkem předmětného osobního automobilu, neboť jej řádně nabyl na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel jako kupující s prodávajícím , jméno FO, dne 20.11.2021. Žalovaný byl při nákupu vozidla v dobré víře o tom, že prodávající je vlastníkem vozidla a je tak oprávněn na kupujícího vlastnické právo převést. V době uzavření kupní smlouvy nebyly žalovanému známy žádné okolnosti, které by mohly, byť jen naznačovat, že prodávající není vlastníkem vozidla. Žalobce ani pana , jméno FO, žalovaný neznal a nemohl tak nic vědět o okolnostech, za kterých mělo být vozidlo odňato z dispozice žalobce. O těchto skutečnostech se dozvěděl až poté, co mu policie vozidlo dne 24.6.2022 odňala. Žalovaný vozidlo zakoupil pro svého syna, vozidlo nejen užíval, ale také opravil a zhodnotil. Namítal, že ustanovení § 1110 o.z. vůči němu není aplikovatelné, neboť vozidlo získal od pana , jméno FO, jako nepodnikající fyzické osoby, když uvedené ustanovení ukládá povinnost vydat věc vlastníkovi tomu, kdo jí získal v dobré víře za úplatu od podnikatele, který při podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje s takovými věcmi. Žalovaný však vozidlo nezískal od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, ale pan , jméno FO, vozidlo koupil dle kupní smlouvy ze dne 17.11.2021 od , jméno FO, , který se zabývá zastavárenskou činností a maloobchodem s použitým zbožím. Dle § 1109 písm. b) o.z. se vlastníkem věci stane ten, kdo věc získal, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Pokud pan , jméno FO, vozidlo nabyl od zastavárníka pana , jméno FO, , tak se stal vlastníkem vozidla a byl oprávněn jej dále převést žalovanému. Dále uvedl, že žalobce se nevyjádřil, proč nepožadoval vydání vozidla již po panu , jméno FO, nebo panu , jméno FO, , když svým nekonáním tak výrazně přispěl ke vzniklé situaci. Z obsahu trestního spisu vedeného proti obviněnému , jméno FO, vyplývá, že žalobce zakoupil předmětné vozidlo ve Spolkové republice Německo dne 28.9.2021, s obviněným , jméno FO, jej přivezli do České republiky a vozidlo si v držení ponechal , jméno FO, . Žalobce dle svého vyjádření viděl vozidlo naposledy 4.11.2021, přičemž na konci měsíce listopadu 2021 mu měl , jméno FO, sdělit, že vozidlo nemá, protože mu ho někdo měl ukrást ze dvora. Žalobce pak dle vyjádření u policie měl , jméno FO, sdělit, aby věc řešil přes policii, ale ten mu sdělil, že přes policii auto nemá šanci sehnat. Sám žalobce policii uvedl, že vše přes policii řešit chtěl, ale protože kamarádi nebo známí mají u , jméno FO, na opravě auta, neřešil to, aby o ně nepřišli, nechával se tak natahovat i od dalších osob, což trvalo až do dubna 2022, kdy přes VIN kód vozidla zjistil, že vozidlo má jiného majitele, a proto věc oznámil na policii. Žalovaný má tak za to, že již v průběhu listopadu 2021 žalobce zjistil, že , jméno FO, vozidlo nemá, věc na policii neoznámil a půl roku neučinil nic, co by mohlo zabránit dalšímu převodu vozidla. Žalobce se pak do uváděného trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 314 200 Kč. Žalovaný vozidlo zakoupil pro syna, zaplatil za něj kupní cenu, řádně ho přihlásil, svým nákladem opravil a zhodnotil a po dobu více než půl roku vozidlo užíval. Žalobce tak svým jednáním, resp. popsaným nekonáním, porušil minimálně obecnou prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 o.z. Žalovaný současně namítal, že požadavek žalobce na vydání vozidla z úschovy je vůči žalovanému jednáním proti dobrým mravům, které nemůže požívat právní ochrany. Podáním ze dne 15.3.2023 žalovaný doplnil, že pan , jméno FO, , od něhož vozidlo nabyl, vozidlo zakoupil od pana , jméno FO, , který se sice zabývá zastavárenskou činností, avšak z kupní smlouvy ze dne 17.11.2021 nevyplývá, že by pan , jméno FO, vozidlo od pana , jméno FO, zakoupil při výkonu podnikatelské činnosti pana , jméno FO, , když v kupní smlouvě nejsou u prodávajícího uvedeny žádné údaje týkající se podnikatelské činnosti jmenovaného a pan , jméno FO, tak vozidlo od pana , jméno FO, zakoupil jako od fyzické osoby, tudíž nemohou být naplněny podmínky § 1110 o.z. I pokud by pan , jméno FO, vozidlo nabyl od pana , jméno FO, jako podnikatele, nabyl by vlastnictví k vozidlu dle § 1109 písm. b) o.z. a byl by oprávněn vozidlo převést dále žalovanému, a pokud by jej koupil od pana , jméno FO, jako fyzické osoby, nemohli by být splněny podmínky § 1110 o.z.Při jednání soudu dne 12.7.2023 právní zástupkyně žalobce uvedla, že nesouhlasí s tím, že by uplatněný nárok měl být v rozporu s dobrými mravy, když žalobce nesleduje poškození žalovaného, za vzniklou situaci má zodpovědnost pan , jméno FO, a žalobce nemohl žádat vydání vozidla po panu , jméno FO, a panu , jméno FO, , neboť nevěděl, že vozidlo mají a neměl o nich žádné údaje. K uplatněném