17 C 22/2024-25 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 15 300 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřela dne 8. 4. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému převedla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobkyně ho o úhradu opakovaně upomínala. Dne 8. 8. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 8. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 14 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 12. 8. 2023 do 20. 12. 2023 v kapitalizované výši 1 300 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 8. 3. 2024).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Číslo, a dvěma Potvrzeními o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 8. 4. 2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.Dopisem ze dne 8. 8. 2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že k datu 8. 8. 2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 57 558 Kč.4. Z oznámení ČSSZ soud zjistil, že od 1. 1. 2023 pobíral žalovaný invalidní důchod třetího stupně ve výši 18 983 Kč měsíčně.Dle výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu- v lednu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 200 Kč a konečný zůstatek – 21,64 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly kromě jiného zápůjčky od společnosti , právnická osoba, ve výši 1 700 Kč a od společnosti , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč,- v únoru 2023 činil počáteční zůstatek na účtu – 21,64 Kč a konečný zůstatek + 10 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly kromě jiného zápůjčky od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 500 Kč + 1 200 Kč a od společnosti , Anonymizováno, ve výši 7 500 Kč,- v březnu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu + 10 Kč a konečný zůstatek + 1 909 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly kromě jiného zápůjčky od společnosti , právnická osoba, ve výši 11 700 Kč Kč a od společnosti , Anonymizováno, ve výši 8 000 Kč.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze potvrzení o výši invalidního důchodu žalovaného (tento činil 18 983 Kč měsíčně) a výpisy z účtu žalovaného, ze kterých vyplynulo, že zůstatky na tomto účtu se v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru pohybovaly prakticky v nulových hodnotách vyjma března 2023, kdy konečný zůstatek na účtu činil 1 909 Kč. Nelze však odhlédnout od toho, že v každém měsíci čerpal žalovaný úvěry v rozmezí minimálně 6 000 Kč až 20 000 Kč. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 10 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 30 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v č