20 C 111/2025-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované dne 19. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 16 822,37 s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Multitude , jméno FO, p.l.c. (dříve Ferratum , jméno FO, p.l.c.) uzavřela dne 30. 10. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, který tato čerpala v konečné výši 16 822,37 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 3. 2025, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byl úvěr poskytován. Žalovaná však podmínky smlouvy neplnila, byla upomínána k úhradě dluhu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem žalovanou částku. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná načerpala úvěr v celkové výši 11 462 Kč a uhradila celkem 1 463 Kč.2. Usnesením č. j. 20 , právnická osoba, /2025-23 ze dne 9. 7. 2025 vyzval soud žalovanou, aby se do 10 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně ji poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalované dne 28. 7. 2025, stejně jako žaloba, postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště.3. Na výzvu soudu žalovaná nereagovala, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřila, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku z 18. 11. 2021, vč. seznamu postupovaných pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky z 11. 4. 2025 vč. podacího lístku z téhož dne.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Smlouvou o úvěru, předžalobní výzvou z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude , jméno FO, p.l.c. a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalované finanční prostředky až do úvěrového limitu 10 000 Kč, kterou žalovaná měla čerpat formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v minimálních splátkách, které měly tvořit 13 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Adresa žalované byla ve smlouvě uvedena , adresa, .12. Z faktury VS , var. symbol, právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že žalovaná poskytnuté prostředky vyčerpala a min. částka k zaplacení do 30. 3. 2025 činila 7 615,78 Kč, dne 3. 12. 2024 došlo k výběru 1 462 Kč a bylo jí účtováno 3 x 250 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů. Čerpání úvěru po 10 000 Kč a 1 462 Kč bylo dále doloženo potvrzeními o provedené platbě (proof of payment).13. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, ke dni 30. 10. 2024 patřil žalované a ona byla také jedinou osobou s dispozičním právem.14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 2u3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spot