20 C 159/2025-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 25 199,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2023 mezi společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem a postupitelem a žalující společností jako postupníkem a novým věřitelem nabyla žalobkyně pohledávku za žalovaným. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 18. 8. 2023, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému 15 000 Kč, které žalovaný čerpal a nevrátil. Úvěr byl splatný 17. 11. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 10 199,01 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně dále popsala, jakým způsobem mělo dojít k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel neměl důvod podezírat žalovaného z jeho neschopnosti úvěr splatit. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně jako nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak požadovala, aby nárok byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Na výzvu soudu k předložení dokladů či listin, které by mohly prokázat, ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že těmito již nedisponuje.2. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 24. 9. 2025 vyzval soud žalovaného, aby se do 7 dnů vyjádřil k žalobě a zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 13. 10. 2025 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého bydliště, stejně jako žaloba. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v žalobním návrhu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, celé řízení byl pasivní, tvrzení žalobkyně nesporoval.4. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standartní informace, potvrzením o provedení platby, že částka 15 000 Kč byla žalovanému coby částka z úvěru zaslána na účet č. , č. účtu, dne 18. 8. 2023 pod VS , var. symbol, , které odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak soud zjistil z výpisu z centrální evidence obyvatel. Mezi účastníky smlouvy byla sjednána zápůjční úroková sazba 40 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 10 199,01 Kč a doba trvání úvěru 3 měsíce, úvěr měl být splacen ve třech splátkách po 8 713 Kč. První splátka byla splatná 17. 9. 2023. Účastníci smlouvy se dále mj. dohodli na smluvní pokutě v případě prodlení. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl pouze žalovaný, účet byl zrušen 13. 6. 2025, když založen byl již 2. 11. 2025, 18. 8. 2023 byla na uvedený účet připsána částka 15 000 Kč pod VS , var. symbol, od společnosti , právnická osoba, .5. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek vč. seznamu postupovaných pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem ze dne 28. 2. 2025 měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. Oznámením ze dne 15. 3. 2025 byl žalovaný informován, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni, dle podacího lístku mu toto bylo odesláno doporučeně spolu s výzvou k úhradě a upozorněním na možné soudní řízení.6. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností původního věřitele (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.13. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s d