17 C 109/2026-21 – Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 53 314 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod na odběrném místě technické číslo , hodnota, -198. V období od 30. 9. 2020 do 13. 8. 2024 žalobkyně žalovanému poskytla sjednané služby, jejichž cena byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 25. 6. 2025. Dne 20. 6. 2025 žalovaný své dluhy vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal, avšak dluh do současné doby neuhradil.Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 21. 5. 2026, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 5. 2026).Uznáním dluhu a dohodou o splátkách uzavřenou mezi účastníky dne 20. 6. 2025 (včetně přílohy č. , hodnota, – Soupis dlužných faktur a přílohy č. , hodnota, – Splátkový kalendář) vzal soud za prokázané, že žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh vůči žalobkyni, a to v částce 53 314 Kč s tím, že tento vznikl na základě nezaplacených částek za vodné a stočné vyúčtovaných žalobkyní na základě faktur, jejichž soupis je uveden v příloze č. , hodnota, Dohody. Žalovaný se zároveň zavázal splatit dluh v měsíčních splátkách po 4 450 Kč s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv ze splátek se celý dluh stává splatným najednou. Dluh měl být uhrazen do 30. 5. 2026.Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Žalovaný, který písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by tento, byť alespoň zčásti, uhradil. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti faktury, kterou byl k zaplacení dlužné částky původně vyzván.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. l o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 133 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 3 260 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 1 995 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 13 628 Kč.