20 C 18/2026-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 43 487,05 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Emma´s , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 14. 9. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru pod č. , spisová značka, , který mu byl poskytnut na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , který odpovídal rodnému číslu žalovaného, ve výši 30 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 10. 2024, což se však nestalo. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru 12 600,33 Kč a smluvní úrok 887,67 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.creditgo.cz .Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností dle výše uvedeného. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínán k úhradě dluhu. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Příjem žalovaného ze samostatné výdělečné činnosti činil 64 493 Kč a výdaje 8 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu byla nesplacená jistina úvěru 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 600,33 Kč a úrok 886,72 Kč po zohlednění dílní platby ze strany žalovaného 0,95 Kč.2. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 23. 2. 2026 vyzval soud žalovaného, aby se do 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 24. 2. 2026 prostřednictvím jeho datové schránky společně se žalobním návrhem.3. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 12. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 14. 9. 2024 a formulářem o úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost Emma´s credit s.r.o. a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla uvedené společnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr vč. úroku 887,67 Kč do 14. 10. 2024 spolu s poplatkem za sjednání úvěru 5 040,13 Kč, a to v jedné splátce, tj. celkem 35 927,80 Kč. V případě překročení doby splatnosti poplatek za sjednání úvěru činil 12 600,33 Kč a splátka tak činila 43 488 Kč. Žalovaný měl být v době uzavírání předmětné smlouvy OSVČ s příjmem 64 493 Kč a výdaji na bydlení 4 000 Kč, 1 000 Kč na měsíční splátku bankovních úvěrů a 3 000 Kč na další výdaje (telefon, jízdenka, internet a pod.). Z informace o vlastníkovi soud zjistil, že žalovaný měl zřízeno více účtů – podnikatelský, podnikatelský spořící, spořící, krypto euro účet aj. s nulovými či minimálními zůstatky.11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovanému byla dne 23. 8. 2024 na účet uvedený ve smlouvě výše č. , č. účtu, zaslána částka 30 000 Kč pod VS odpovídající rodnému číslu žalovaného uvedeného ve smlouvě výše.12. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že uvedený účet výše patřil v daném období žalovanému a pod VS shora na něj právní předchůdkyně žalobkyně zaslala 30 000 Kč.13. Výzvou z 3. 12. 2025 zástupkyně žalobkyně odeslanou žalovanému společně s oznámením o postoupení pohledávky byl tento vyzván k zaplacení 67 526,19 Kč na jistině a 8 240 Kč na nákladech s upozorněním na možné soudní řízení.14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-6