9 C 262/2026-50 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. 014331664R, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 7,9 % p.a. v měsíčních splátkách po , částka, splatných k 10. dni každého měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Obchodní podmínky. Protože žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby byla dlužná částka představována jistinou ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , sjednanými úroky do , datum, ve výši , částka, a úroky z prodlení do , datum, ve výši , částka, . K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným, který uvedl příjem ve výši , částka, . Příjmy a výdaje byly ověřeny z běžného účtu žalovaného, ze kterého byl zjištěn žalovaným deklarovaný příjem ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, měsíčně. Platební kapacita byla představována částkou , částka, , která byla pro sjednanou splátku , částka, dostatečná.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou dle ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř.).3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Dle Smlouvy o úvěru č. 014331664R, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se žalovaný zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 7,9 % p.a. v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 10. dni každého měsíce. Úvěr měl být splacen 96 splátkami. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Obchodní podmínky. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení a následně dne , datum, sdělila žalovanému, že přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, pro neplacení splátek žalovaným a vyzvala jej k zaplacení částky , částka, (celková částka včetně úroků, poplatků a úroků z prodlení). Ke dni podání žaloby pak byla dlužná částka představována jistinou ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , sjednanými úroky do , datum, ve výši , částka, a úroky z prodlení do , datum, ve výši , částka, .Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, dosahuje čistého měsíčního příjmu , částka, , pravidelné výdaje byly uvedeny ve výši , částka, + splátky úvěrů , částka, . Dle výpisů z běžného účtu žalovaného činil zůstatek na účtu , částka, v březnu 2022 a , částka, v březnu 2023.7. Po provedeném řízení dospěl soud závěru, že žalobní návrh je důvodný.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.8. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila údaje sdělené žalovaným a výpisy z jeho účtu za dobu od března 2022 do března 2023. Z těchto listin jednoznačně vyplynulo, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná pro splácení předmětným úvěrem sjednané splátky. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud tak dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Žalovaný pak nejen neprokázal, ba ani netvrdil, že by dluh uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, ; odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) po , částka, (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x , částka, paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. , částka, . Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou , částka, .10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.