13 C 186/2020-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] splatné dne [datum] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka]) a nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. B0001980212484930. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem z úvěru vrátit nejpozději dne [datum]. Žalovaný však svou platební povinnost nesplnil. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. V době tohoto postoupení činila celková hodnota pohledávky [částka] a skládala se z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a nákladů na vymožení pohledávky ve výši [částka]. V době od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh nic neuhradil, a to ani na předžalobní upomínku, která mu byla zaslána dne [datum]. 2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že žádnými důkazy prokazujícími ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, a vzala žalobu zpět co do částky [částka] (tj. kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]) s tím, že nadále požaduje pouze dlužnou jistinu, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobkyně, které učinila před prvním jednáním ve věci, a proto řízení ve vymezeném rozsahu žalobkyní zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) (výrok I. rozsudku). 3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni [datum]). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka] prostřednictvím bankovního převodu. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrokem v sazbě 40 % p. a., svůj závazek však nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], které mu bylo zasláno doporučeně dne [datum]. V době od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil (v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nic jiného). Dne [datum] jí byla doporučeně zaslána výzva před podáním žaloby, datovaná ke dni [datum]. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši [částka]. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto finanční částku žalobkyni zaplatil, soud proto žalobě vyhověl v rozsahu po částečném zpětvzetí. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. (výrok II.) 9. Ve zbylé části (ohledně části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení před doručením žaloby je žaloba nedůvodná a soud ji proto v této části zamítl (výrok III.) 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. 2 a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že řízení bylo z podstatné části zastaveno pro zpětvzetí žalobkyní (bez zavinění žalovaného) a ve zbývající části byl žalovaný procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.