13 C 27/2021-99 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5.1.2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Celkovou dlužnou částku 34.400 Kč žalovaná řádně nehradila, uhradila celkem pouze 20.100 Kč. Úvěr byl předčasně zesplatněn ke dni 21.6.2016. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení co do částky 942,28 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. 3. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 17.8.2021 nedostavila, žalovaná se dostavila osobně. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Žalovaná k věci uvedla, že v době, kdy uzavírala smlouvu, byla na mateřské dovolené, neměla příjmy na to, aby byla schopna úvěr splácet. Před poskytnutím úvěru po žalované nikdo doklady o jejích příjmech a výdajích nevyžadoval. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení dluhu a uvedla, že nebyla vůbec zkoumána její úvěruschopnost. 5. Z dokazování provedeného u jednání soud zjistil následující skutečnosti: -) Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou, že žalované byl dne 28.5.2015 poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti. Celková dlužná částka 34.400 Kč měla být splacena v 13 pravidelných měsíčních splátkách. -) Z výzvy k plnění zástupce žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 vč. dokladu o odeslání, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. -) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. -) Z přehledu plateb v hotovosti, že žalovaná uhradila ke dni 30.6.2018 celkem 20.100 Kč. -) Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28.5.2015, že žalovaná uvedla do formuláře žádosti údaje o svých majetkových a finančních poměrech. Průměrný měsíční příjem žalované z mateřské měl činit 17.000 Kč. Před poskytnutím úvěru poskytovatel zkontroloval občanský průkaz a poštovní složenky za poslední 3 měsíce bez uvedení údajů, čeho se složenky týkaly. 6. Další důkazní návrhy soud pro jejich nadbytečnost neprovedl. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 11. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku v celkové výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovaného prokázala. Z provedeného dokazování je zřejmé, že poskytovatel úvěru se smířil pouze z údaji o majetkových poměrech žalované, které žalovaná uvedla do formuláře žádosti o poskytnutí úvěru, aniž by tyto údaje jakkoli ověřil. Již z tohoto formuláře je totiž zřejmé, že ze strany poskytovatele úvěru byly ověřeny pouze občanský průkaz a blíže neurčené složenky. Poskytovatel se tedy nezabýval dalšími náležitostmi nezbytnými pro řádné ověření úvěruschopnosti žalované a nelze proto učinit závěr o komplexním zhodnocení majetkové situace a úvěruschopnosti žalované. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Tento závěr ostatně koresponduje i s tvrzeními žalované v průběhu řízení. Jelikož žalované byly poskytnuty peněžité prostředky ve výši 20.000 Kč bez předchozího splnění zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 20.000 Kč, avšak z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná již uhradila celkem 20.100 Kč, a tedy přeplatila částku, která ji byla celkem poskytnuta, nebylo možno uvažovat o bezdůvodném obohacení ze strany žalované a bylo třeba žalobu již z tohoto důvodu v plném rozsahu zamítnout. Současně však nelze odhlédnout také od námitky promlčení vznesené žalovanou. S ohledem na předčasné zesplatnění dluhu ke dni 21.6.2016 od něhož počala věřiteli běžet promlčecí lhůta a dobu, která uplynula do doby podání žaloby (5.1.2021), čímž se běh promlčecí lhůty stavěl, a s přihlédnutím k obecné délce subjektivní promlčecí lhůty, která dle výše citované právní úpravy činí 3 roky, dospěl soud současně k závěru, že pohledávka žalobkyně je již promlčena. Žalovaná v řízení vznesla řádně námitku promlčení, soud proto k promlčení pohledávky žalobkyně přihlédl a i z tohoto důvodu žalobu žalobkyně zamítl. (výrok I.) 12. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy by žalobkyně, která byla v řízení zcela neúspěšná, měla žalované nahradit náhradu nákladů řízení jako účastnici úspěšné. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná náhrady nákladů řízení u jednání výslovně vzdala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.)