14 C 209/2020-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 6. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení jistiny 3.000 Kč, smluvního úroku ve výši 840 Kč, poplatků ve výši 1.200 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 1. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty 1.500 Kč. Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem z úvěru ve výši 840 Kč nejpozději dne 4. 1. 2018. Žalovaný povinnost vrátit úvěr nesplnil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobkyní vyzýván. Za zaslané výzvy si žalobkyně vyúčtovala poplatky v celkové výši 1 200 Kč. Žalovaný však ke dni podání žaloby své závazky ani částečně neuhradil. 2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 30. 11. 2020 uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a dále žalovaného prověřila v nebankovním registru klientských informací, kde byl žalovaný hodnocen nejlepším stupněm hodnocení„ A“, a ověřila, zda proti němu nebylo vedeno exekuční nebo insolvenční řízení. Ke svému vyjádření žalobkyně připojila dokument označený jako„ Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“, obsahující informace poskytnuté žalovaným před uzavřením úvěrové smlouvy, výplatní lístek žalovaného za říjen 2017 a„ certifikát úvěruschopnosti“ žalovaného od [právnická osoba] Jiné dokumenty k ověření finanční a majetkové situace žalovaného nepředložila a ani netvrdila, že by si další takové dokumenty od žalovaného vyžádala. 3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil (zásilku žalovaný převzal do vlastních rukou dne 21. 8. 2020). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím elektronického formuláře. Na základě této smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 3 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do 14 dnů od jeho čerpání, a to společně se smluvním úrokem, jehož sazba v případě včasného vrácení činí 0,0365 % p. a. a v případě prodlení se splacením činí 730 % p. a. (počítáno vždy ode dne poskytnutí úvěru). Pro případ prodlení pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení, nejvýše však do částky 1 500 Kč. Dle dokumentu„ Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“ byl žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán ve [právnická osoba], na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč, neměl žádné dluhy vůči třetím osobám, měl vlastní bydlení, byl svobodný a neměl žádné vyživovací povinnosti. Dle předložené výplatní pásky jeho čistý příjem za říjen 2017 činil 16 129 Kč. Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného). Žalobkyně mu postupně zaslala čtyři upomínky, za každou z nich mu v souladu se svým Sazebníkem poplatků vyúčtovala poplatek ve výši 300 Kč, celkem tedy 1 200 Kč. Dne 4. 3. 2020 mu pak byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva, ani poté však svůj dluh ani zčásti neuhradil. <i>5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit včetně smluvního úroku do 14 dnů od jejího poskytnutí, tedy do 4. 1. 2018. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovaným poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích. Z údajů poskytnutých žalovaným žalobkyně ověřovala pouze výši jeho příjmů, a to pouze za jeden měsíc, nezjišťovala například, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou nebo neurčitou ani nežádala výpisy z jeho účtu, a především se prakticky nezajímala o skutečné výdaje žalovaného, vystačila si pouze s jeho tvrzením, že bydlí ve vlastním bydlení a nemá žádné dluhy ani vyživovací povinnosti. Za těchto okolností má soud na rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Nejzákladnějším hlediskem při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí nutně být jeho skutečné, aktuální a individuální poměry, neboť lustrace v různých registrech sice může pomoci vyloučit z poskytování úvěrů osoby, které již mají nějakou negativní platební historii, ale žádným způsobem nereflektují poměry ani platební morálku osob, které dosud smlouvy o úvěrech a zápůjčkách neuzavíraly, a nelze spoléhat ani na to, že se poměry zkoumané osoby od posledně zjištěných údajů nezměnily. V daném případě žalobkyně ve věci zjišťování skutečných poměrů žalovaného dle názoru soudu nepostupovala dostatečně důkladně, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouh