14 C 253/2020-56 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 14. 7. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 213 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 5 963 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč) a smluvní pokutu 2.250 Kč. Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému a to bezhotovostním převodem na účet. [bankovní účet] částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky do 25. 4. 2018. Žalovaný povinnost vrátit zápůjčku a to ani z části nesplnil, ačkoliv k tomu byl opakovaně žalobkyní vyzýván. Za zaslané výzvy si žalobkyně vyúčtovala poplatky v celkové výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 2 250 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby své závazky ani částečně neuhradil. 2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou žalobkyně do dnešního dne žádným způsobem nereagovala, přestože tato výzva jí byla doručena prostřednictvím jejím právní zástupkyně do datové schránky dne 25. 11. 2020. 3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření (zásilka byla doručena postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 9. 11. 2020), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu zápůjčce (dále též Smlouva) prostřednictvím elektronického formuláře. Na základě Smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 4 500 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč nejpozději do 25. 4. 2018. Pro případ prodlení pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z dlužné částky. Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného). Žalobkyně mu postupně zaslala čtyři upomínky, za každou z nich mu vyúčtovala poplatek ve výši 500 Kč, celkem tedy 2 000 Kč. Dále mu byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně zaslána předžalobní výzva, datovaná 9. 5. 2019, ani poté však žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil. <i>5. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala (na výzvu soudu k dotvrzení této skutečnosti a označení důkazů nereagovala), že by splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je Smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy bylo možné uplatněný nárok posoudit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podáním ze dne 24. 11. 2020, aniž by na výzvu reagovala. Neúčastí na jednání bez uvedení řádného důvodu se vzdala práva být poučena podle § 118a o.s.ř. <i>8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 10. V dané věci žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné Smlouvy peněžité prostředky ve výši 4 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného), soud proto žalobkyni tuto částku přiznal v plné výši. Od následujícího dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného (odst. I. výroku). S ohledem na právní názor soudu zastávaný v této věci, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, aniž by se zabýval výši sofistikovaného systému smluvních pokut a poplatků, kterým úvěrující v případě prodlení připraví spotřebitele o částku přesahující jistinu zapůjčenou na dobu pouze 1 měsíce. Lhůta ke splnění platební povinnosti žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně mírně úspěšnější (s přihlédnutím k výši příslušenství), než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.