6 C 212/2020-71 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 8. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z pohledávky 5.000 Kč od 24. 5. 2014 do zaplacení ve výši 8. 05 %. Návrh byl odůvodněn tím, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne 23. 5. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do uvedeného dne zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalovaný nereagoval ani na výzvy [anonymizováno] k zaplacení pohledávky, ani na oznámení [anonymizováno] o postoupení pohledávky, a v poslední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce po žalovaném nepožaduje. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. (zásilka byla vložena do domovní schránky dne 9. 12. 2020) a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovanému byla téhož dne poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem 850 Kč (který však není předmětem řízení) do 23. 5. 2014. Žalovaný však podle obsahu spisu uvedenou částku dosud nevrátil (v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému původním věřitelem písemně oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2018. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 5. 6. 2020. 5. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o. z.). 7. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta prvá o. z.) 8. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená (§ 1970 o. z.) 9. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žaloba byla podána osobou k tomu věcně legitimovanou, neboť žalobce je právním nástupcem [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], která žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce částku 5.000 Kč. Žalovaný pak byl povinen vrátit zápůjčku právnímu předchůdci žalobce do dne 23. 5. 2014. Žalovaný však svou platební povinnost, k níž se zavázal, nesplnil a řádně a včas zápůjčku nevrátil. Ocitl se tak v prodlení se splněním svého závazku. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit. S ohledem na prodlení žalovaného náleží žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. 10. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na skutečnost, že žalobce požadoval pouze jistinu dlužné částky bez poplatků, úroků či jiných plnění, nepovažoval soud za nutné a hospodárné podrobně se zabývat otázkou, zda předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy postupoval řádně podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a posoudil úvěruschopnost žalovaného. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by to sice vést k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy, požadovanou jistinu poskytnuté zápůjčky by však přesto bylo možné přiznat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2993 odst. 1 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.