6 C 90/2020-125 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5.853,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 522,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.853,49 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % a s úrokem 25,08 % ročně z částky 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 15.000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. [příjmení] proto využila svého práva sjednaného v podmínkách a dne 1. 7. 2018 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 6.375,58 Kč. Aktuální výše úrokové sazby úroku pak dle úrokového lístku banky činila 25,08 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019, a to s účinností ke dni 21. 10. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 5. 11. 2019. Pohledávka činila ke dni postoupení celkem 6.758,62 Kč a sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.128,52 Kč, poplatků 2.724,97 Kč, úroků z úvěru 522,09 Kč kapitalizovaných ke dni 1. 7. 2018 a úroků z prodlení ve výši 383,04 Kč kapitalizovaných ke dni 21. 10. 2019. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 25,08 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.128,52 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % p.a. z dlužné částky ve výši 5.853,49 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovanému byl v průběhu řízení z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Ten v průběhu řízení navrhoval zamítnutí žaloby a mj. namítal, že ze strany banky nebyl řádně proveden proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přitom bance bylo známo, že žalovaný hradí i jiné splátky a ani za této situace nebyly zjišťovány výdaje na bydlení či jiné výdaje žalovaného, který by tak byl na hranici životního minima. [příjmení] také nekriticky přijala uváděné příjmy žalovaného, případně příjmy domácnosti bez jakéhokoliv ověření. Z pohledu bezdůvodného obohacení pak z výpisů z účtů vyplývá, že žalovaný uhradil částku vyšší, než mu byla poskytnuta. Z ničeho rovněž nevyplývá, jak a z jakého titulu žalobkyně dospěla k výši požadovaných poplatků. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] a dále z dispozice k této smlouvě z téhož dne soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] a žalovaným a žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně minimální splátky 2 % z čerpaného úroku s úrokovou sazbou pro hotovostní čerpání 29,99 % a pro bezhotovostní čerpání 25,08 %. 4. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 11. 12. 2020, k němuž předložila doklad ve formě žádosti o úvěr ze dne [datum]. Z této soud zjistil, že žalovaný mj. uvedl své poměry tak, že je svobodný, bydlí u rodičů, pracuje v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 9. 2014 s průměrným měsíčním příjmem 14.000 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30.000 Kč. Doklad o hlavním příjmu předložen nebyl (v příslušné části žádosti není uveden). Podle podání žalobkyně bylo dále z interních zdrojů zjištěno, že žalovaný měl vůči bance v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5.604,02 Kč). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 6. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Žalovaný sice předchůdkyni žalobkyně uvedl v žádosti o úvěr některé údaje o osobních, rodinných, finančních a majetkových poměrech, tyto však nebyly dostatečným způsobem ověřeny. 7. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). K tomu soud pro stručnost odkazuje např. na závěry, k nimž dospěl Nejvyššího správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 s tím, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 8. V daném případě nebyly zejména jakkoliv ověřeny příjmy žalovaného z pracovního poměru, které přitom tvořily jedinou složku jeho příjmů (nebyla doložena ani existence pracovního poměru). Jakkoliv ověřovány nebyly rovněž žalovaným deklarované příjmy domácnosti a v této souvislosti zda vůbec a jaký má žalovaný právní důvod užití těchto prostředků v jeho prospěch. Pravidelné výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec, zejm. pak zda a jaké má výdaje na bydlení (byť u rodičů). Nelze také přehlédnout, že pracovní poměr žalovaného měl být sjednán na dobu určitou do [datum] a předchůdkyně žalobkyně z vnitřních zdrojů zjistila dluhy žalovaného s výší měsíčních splátek necelých 6.000 Kč měsíčně (které navíc žalovaný ve své žádosti ani neuváděl). Jedná se zde nepochybně o rizikové faktory, které měly vést banku k pečlivějšímu a důslednějšímu postupu při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tomu však neodpovídají výše uvedená zjištění, kdy předchůdce žalobkyně některé významné skutečnosti nezjišťoval či neověřil a spokojil se jen s nedostatečnými údaji od žalovaného v podané žádosti o úvěr. 9. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, v jaké výši žalovaný náklady na bydlení a ostatní pravidelné výdaje hradil, nebo zda a v jaké výši dosahovala příjmů, ani to, zda po uzavření smlouvy svou platební povinnost po určitou dobu řádně plnil, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše ověřitelné (např. doklady o pracovní činnosti a příjmech z ní, výpisy z účtu, nájemní smlouva, doklady o platbách energií, apod.). Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). 10. Soud nijak nezpochybňuje povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.), důvěra věřitele v tyto údaje má však své limity vyplývající z povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost, a to s odbornou péčí a na základě dostatečných informací, které si stanoveným způsobem zajistí a ověří jejich správnost. Tato povinnost věřit