8 C 136/2021-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 7. 2014, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou. Žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se zavázala žalovaná vrátit spolu s úrokem a poplatky ve 43 týdenních splátkách po 740 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 599,09 Kč. Dále žalobce požadoval peněžité plnění ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou dne 15. 5. 2014. Podle této smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli finanční prostředky s úrokem a dohodnutými poplatky v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 14.949,04 Kč. V obou případech žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 7. 2014 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Úvěrující poskytl zákazníkovi částku 20.000 Kč v hotovosti, což žalovaná podpisem smlouvy potvrdila. Současně se žalovaná zavázala vrátit částku 20.000 Kč s poplatky a úroky ve výši 11.820 Kč ve 43 týdenních splátkách po 740 Kč. 5. Z karty zákazníka sepsané téhož dne 29. 7. 2014 bylo zjištěno, že úvěrujícímu žalovaná poskytla své identifikační a kontaktní údaje a dále informace o svých majetkových a výdělkových poměrech. Podle těchto informací žalovaná měla již u úvěrujícího půjčku, nebyla vlastníkem vozu, bydlela v rodinném domě a pracovala na hlavní pracovní poměr u specifikovaného zaměstnavatele. Její příjem tvořila mzda ve výši 13.000 Kč, výživné ve výši 3.000 Kč a přídavky ve výši 700 Kč. Ke svým výdajům žalovaná uvedla celkovou částku 10.500 Kč tvořenou nájmem, výdaji v domácnosti, splátkami a výdaji na telefon. Tyto skutečnosti obchodní zástupce úvěrujícího ověřil z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Úvěr byl poté žalované schválen. 6. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou tvrzenou smlouvu o půjčce dne 15. 5. 2014. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že úvěrující postoupil jako postupitel pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka. <i>8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.</i> <i>10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobě není možné v celém rozsahu vyhovět. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od dlužníka jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by věřitel měl např. zkoumat a objektivně ověřovat nejen výši tvrzených příjmů, což v daném případě částečně učinil pouze ověřením výplatním lístkem, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, jak to vyplývá z karty zákazníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné další kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a tak neověřil spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaná není evidována. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalované v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovanou přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaná získala 20.000 Kč a poté uhradila celkem 599,09 Kč. Tvrzení týkající se smlouvy o půjčce ze dne 15. 5. 2014 žalobce neprokázal. I kdyby žalobce smlouvu o půjčce ze dne 15. 5. 2014 předložil, již z jeho tvrzení vyplývá, že žalovaná svůj dluh z této smlouvy již uhradila, když jí byla poskytnuta půjčka ve výši 10.000 Kč a žalovaná uhradila 14.949,04 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 19.400,91 Kč a rovněž je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení od data následujícího po doručení výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 12. 2019, podané k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020 a doručené podle § 573 o.z. dne 20. 1. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle ustanovení § 1968 a 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta. 18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 58 % (19.400,91 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 42 % (14.270,96 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 16 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalované výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.348 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 3.960 Kč (3x500 Kč, 1 x 2.460 § 7, 11 odst. 1, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč (3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč podle § 13 odst. 3, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 1.020,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 7.228,60 Kč, z toho 16 % odpovídá částce 1.157 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.